Tyrkysový polibek (I)


Sedím u oválného okýnka a pozoruju tu nádheru pod sebou. Když mám to štěstí a dostanu se v letadle k oknu, nenasytně pokaždé koukám na stále se měnící ubíhající scenérie, i když jde třeba o Saharu. I ona vytváří spousty proměnlivých obrazců. Dnes obdivuji fascinující tyrkysový okraj obtáčející tolik opěvovaný, vyhledávaný a pro mnohé vysněný ostrov Mauricius.
Dumáte, že byste se tam taky koukli?

Dle svých zvyklostí mám zakoupenou pouze letenku, poněvadž předem nevím, jak to kde v dané zemi vypadá a co je v okolí ubytovacích zařízení zajímavého a tím pádem ani jak dlouho se mi tam bude chtít prodlívat. Takže si předběžně nikde ubytování nerezervuji, abych nebyla vázaná. Jdu si ho tedy po přistání nejdřív hledat.

Apartmány, které se tu v určité finanční kategorii pronajímají častěji, než samotné pokoje, jsou vybaveny kromě spacího prostoru s koupelnou i kuchyňským koutem, zařízeným vším potřebným, pokud by se někdo chtěl piplat s vařením. Což není můj případ, kromě snídaní, pokud nejsou v ceně noclehu.

Sotva jsem dorazila, už to začlo

Nebudete mi věřit, ale hned první noc mi připomněla, že jsem na ostrově někde uprostřed Indického oceánu, kde jednak neustále příšerně fičí, jednak se mu nevyhýbají případné cyklóny, tajfuny a kdovíjaké další smrště.

Můj apartmán stojí asi 3 m od jeho břehu, ohrazený pouze nízkou zídkou a před okny se tyčí kokosová palma obtěžkaná óbr ořechy. Přestože se večer obloha pokryla strašidelnými, nic dobrýho nevěštícími mraky, netuším, jaká noc mě čeká.

Takřka jsem nezavřela oko a v každém okamžiku si představovala, jak se mi palma kácí na okna a jak mi dunící vlny vrážejí do pokoje. Když jsem se nevěřícně dívala na chudáka palmu, byla jsem si jistá, že nepřežije. Poryvy jí rvaly listy tak, že jsem pak ráno nechápala, že není totálně oholená.

Hučení vichru a oceánu bylo jednu chvíli tak silné, že jsem vyletěla z postele a koukala, co se děje. Co byste v takových chvílích dělali vy?

Naštěstí korálová bariéra zadržovala ty nejvyšší vlny v dostatečné vzdálenosti. Přes černo-černou noc jsem viděla, jak tam kdesi bílá pěna přepadává s rachotem s velké výšky. Ráno mi sdělila majitelka, že to byl mini cyklón, i když není zrovna jejich sezóna.

No, začíná to dobře! Nicméně, běžně nastávají tyto „radosti“ teoreticky v prosinci a končí v březnu a tak jsem už naštěstí dál nemusela v noci hlídkovat u okna.

Už jste aspoň jednou zažili autobusové závody?

Letiště se nachází na jiho-východní straně ostrova a tak po zhlédnutí městečka nebo snad větší vesnice Mahébourg začínám svou pouť hned další ráno, dle vytipovaného itineráře, směrem na jih.

Nevím, jak to během svých cest praktikujete vy, někteří si pronajímají auta, já postupně objíždím tenhle malý ostrov místními autobusovými herkami, což mi umožňuje povídat si případně s domorodci. Bývám v nich sama Běloška a lidi se ke mně mají, jsou příjemní, sdílní, ochotní pomoct a na rozdíl od spousty jiných a jinde – usměvaví. Na ulici mě k mému údivu často zdraví, a to jak mladí, tak staří. Nejspíš to bude tím, že všude pochoduju sama.

Jak jste už možná někdy slyšeli, místní obyvatelstvo se skládá ze 7 etnických skupin, z nichž Bělochů je nejméně. Z těch nejpočetnějších se tu mísí Indové – 68% populace (držící politiku a ekonomii ve svých rukou), Kreolové, Arabové, s Černochy, Bělochy a nejrůznějšími Míšenci. 

Jednotlivá náboženství údajně zatím nepůsobí problémy, každý si slaví své svátky a rozbroje nebo terorismus vládnoucí jinde na světě mezi nimi ještě naštěstí nevypukl. 

Ale abych se vrátila k autobusům, které jsou tu kapitola sama pro sebe. Nutno doznat, že ceny jsou velice levné, za hodinovou jízdu platím prakticky pokaždé 0,75 €. Chodí v nich průvodčí a občas kontroloři, což ve mně vyvolalo nostalgickou vzpomínku na dětství. 

Mauricius naštěstí není natolik rozlehlý, cca 69 x 45 km, aby člověk trávil veškerý čas přejížděním, ovšem nízké ceny nenahrazují fakt, že pár km se jede sice stovkou, ale nepoměrně dlouho. Řidič totiž houpne na brzdy každých 50 m, aby zastavil té a oné bábrlině i mimo označený bus stop.

Stovka sem, stovka tam, vesnice nebo pole, zatáčky 80 km/h, jen to skřípe, takže se prakticky pokaždé v duchu tážu, jestli jsem si předplatila povyražení zúčastnit se autobusových závodů in vivo. Stejně tak osobní auta. Nikdo nedbá na to, že je zde tolik smrťáků, ještě jim nedocvaklo, že zrovna nad každým z nich pánbíček ochrannou ruku držet nehodlá.

Fauna a flora nic moc

Kolem mě, kam až oko dohlídne, ubíhají lány a lány cukrové třtiny, která je spolu s turistikou hlavní obživou zdejší populace. Země neoplývá zrovna vynikající ekonomií, díky zkorumpované vládě, nicméně zde fungují cukrovary, „rumovary“, textilní průmysl a ve středu ostrova se na zvlněných pohořích rozkládají čajové plantáže.

Za 12 dnů i na tak malém ostrově nemůže člověk všechny zajímavosti stihnout, obzvlášť když se vracívám odpoledne, abych se ještě aspoň vykoupala v oceánu, než v 6h zapadne slunce. Zdejším připadá momentálně voda studená, ale ani leckteří cizinci se do ní nehrnou. Jelikož ale jejich pocity vůbec nesdílím, mám moře pro sebe a libuju si. To mé celoroční sprchování ve studené vodě skýtá fakt lecjaké výhody…

Jste zvědaví, jestli se zde domluvíte? Velmi lehce. Po několika vystřídaných kolonizacích (holandské, francouzské, anglické, z těch nejdůležitějších), se staly oficiálními jazyky angličtina a francouzština, kterými mluví 90% obyvatelstva. Nutno podotknout že výslovnost francouzštiny je většinou zdeformovaná natolik, že se jeden musí ptát 3x, protože nerozuměl. 

Líbí se mi, jak fantastickej smysl pro humor při pojmenovávání svých míst vyvíjejí domorodci. Přímo mě nadchl. Jen pár na ukázku: Les miláček, Čtyři kiláky, Srnčí díra, Záliv hrobka, Čistá fajfka, Pepřová špička, Plno mang (ovoce), Dno pytle, Tabáková louže, Úhoří močál, Grepy (ovoce), Kujónova špice, Tykve, Schody, Krásný stín, atd… no uznejte!

Ty blboune nejapný!

A teď: nemůžu přece vynechat následující fórek, věřím, že i vás pobaví. Hádejte, co je symbolem Mauricia. Určitě si mnozí vzpomenete na nadávky, kterýma se kdysi častovalo: „Ty blboune nejapnej!“

Tak tohohle blbouna mají Mauriciové (doufám, že termín je správný, nikde jsem se ho nedopátrala) právě ve znaku. Běžně se jmenuje Dodo (Raphus cucullatus) a je to pták, který kdysi ve středověku na ostrově žil a kterého zahubil příchod Portugalců, jejichž psi požírali jeho vejce. Měřil cca 1 m, vážil kolem 10 kg, nelítal, objeven a popsán byl v 16. stol. a vyhynul snad o sto let později.

Záře i přes mraky

Čekáte nejspíš, že se dozvíte, proč tento článek, případně co na mě nejvíc zapůsobilo. Nevím, jestli to bylo mým rozpoložením, nebo jsem jednoduše nasákla atmosféru ostrova, v každém případě, když to velmi zjednoduším, i když bylo zataženo, vyzařoval z něj sluneční jas, klid a pohoda, takže jsem za celou dobu pobytu absolutně neměla pocit, že existuje jakýkoliv neřešitelný problém.

Jistě k tomu přispěla i mentalita místních obyvatel, kteří se nijak nestresují, přestože jejich průměrný měsíční příjem dělá kolem 500 – 600,€, a že např. ceny za potraviny ve velkoobchodech se rovnají cenám např. v Paříži.
A oni nečučí a nestěžují si!!!
Jim to prostě očividně stačí, protože v 15h30 se zavírají leckteré obchody a podniky a basta. Ve větších městech sice později, ale těch je tak málo, že lze říct, že prostě odpoledne na ostrově chcípl pes.

Počítáme…

Přestože se o Mauriciu říká, že je to ostrov pro boháče, stravovat se můžete v restauracích všech možných kategorií od 5 € výše. Jídlo velmi chutné a slušné porce.
Pro ty, kteří by se sem někdy chtěli jet pokochat, dokud ta idyla ještě existuje, jen podotýkám, že jsem během svého takřka dvoutýdenního pobytu platila průměrně 25,- € za noc, někdy i se snídaní. Ovšem je nutno brát v úvahu, že zde jsem v jejich zimním období, tedy mimo hlavní sezónu.

Lze si pochopitelně vybrat i exkluzivní hotely, lodge a bungalovy za poněkud vyšší sazbu, např. 407, € za noc. Záleží na tom, jaké nároky si na svou cestu kladete.

Přeprava, pokud si na každý výlet neberete taxi (2500 – 3000,- rupií = mezi 62 et 75 €) velmi levná, nicméně vstupné do většiny zajímavých míst poměrně drahé v porovnání s ostatními položkami a s jinými zeměmi. Pohybují se mezi 300 – 600,- rupiemi, čili 7,50 – 15,-€.

Kdybych si byla cestu objednala prostřednictvím nějaké cestovky, byla by mě stála podstatně víc (nejmíň 2x) a neměla bych kontakt s místními lidmi. Takže jestli jste o Mauriciu už dlouho snili a nerozjeli se tam kvůli jeho finanční pověsti, neváhejte, vidíte, že je to, jako ostatně všude, zcela schůdné.

A ještě jeden poznatek. Z letiště, pokud jedete do Mahébourgu, funguje autobus za 34 rupií, zatímco taxi po vás bude chtít 500 – 600 Rupií. 

Syté azúro, průhledný tyrkys

Takže co se mi teda vlastně líbilo nejvíc? Mám za sebou spousty cest a někdo by si mohl myslet, že mě už jen tak něco nenadchne a že jsem blazeovaná. Omyl. Nezáleží jen na objektivní kráse nebo zajímavosti míst, ale na jejich atmosféře a vaší připravenosti ji vstřebat.

Přestože nejsem plážový typ, tedy nedovedu, obzvlášť pokud jsem sama, ležet nečinně u sebekrásnějšího moře, myslím, že nejpůsobivější zážitek pro mě byl výlet na Jelení ostrov, vlastně až na konci celé cesty, kdy jsem se po objetí celého Mauricia dostala zpět na jeho východní pobřeží. Jelení ostrov leží asi v polovině naproti vesnice Sladkovodní díra. 

Nádherné pláže kryté hájem stromů filao, neuvěřitelná škála tyrkysových odstínů oceánu. Nemohla jsem se jich nabažit a uvnitř se mi rozlévalo nepopsatelné blaho. Byla bych si chtěla nasát do zásoby tu atmosféru včetně barev a toho, co se neznatelně tetelilo v horkém vzduchu. ŠTĚSTÍ.

Obcházela jsem ostrov podél pláží, až kam to šlo a nedalo mi to, abych nevlezla do vody v každém zálivu lákajícím ke koupání. Připadala jsem si jak v ráji, ideální místo působící jako balzám na duši. V takových chvílích má člověk chuť všechno nechat a zůstat tam, kde je. Nafurt. Už strašně dlouho jsem se takhle necítila.

Ale věřili byste, že v tom nádherném prostředí, obklopeni samou krásou doprovázenou zpěvem exotických ptáků, takže se chvílemi štípete do tváře, jestli nesníte nebo jestli už jste do toho „Ráje“ třeba přešli…, se přímo vznášíte, věřili byste, že i tam vám může zhořknout úsměv na rtech, když si uvědomíte, že existuje pouze na dobu určitou a usadí se ve vás výčitka „A co s tím uděláme???!!!“ 



A jsem u toho, proč vlastně píšu článek o svém výletu. 

Pokračování máte v druhé části „…s příchutí pelyňku“.

Jo, a modrýho Mauricia můžete spatřit v muzeu hlavního města Port Louis!
Anebo třeba tady:

 

 

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • O co, že do toho pořádně nevidíte!

    Neváhejte a začtěte se do mého eBooku, který vám jistojistě poskytne osvětlení a rady, jak si v dosavadním neuspokojivém partnerském vztahu vytvořit soulad a pohodu. Potýkáte se s otázkami proč se nám děje to a ono a proč si vlastně zdánlivě nerozumíte? Mám pro vás četné odpovědi, stáhněte si je zdarma.

  • Někdo z vás už někdy nakoukl za…?

    Mé odhalení toho, co vás čeká a nemine za hranicí viditelna vás může jen povzbudit, rozveselit a zpříjemnit vám pohled na tuhle nepopulární tématiku. Tak neváhejte a začtěte se, jsem si jistá, že vás uklidní, zbaví úzkosti a zodpoví spousty vašich otázek.

  • Budoucnost si vybíráme za plného vědomí

    !

  • Naši domácí mazlíčci se neztrácejí

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích a možnosti komunikace s nimi.

  • Záhada utajovaného vchodu pod Machu Picchu

    Když jsem před lety při své první návštěvě Peru procházela jeho nejznámějším archeologickým nalezištěm, netušila jsem, že se pode mnou nacházejí prostory obsahující všestranné bohatství...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku