… s příchutí pelyňku (II)

Aneb jak si tentují do vlastní kapsy

Jdu vás naštvat. Ale nedá mi to.

Nejsem první, kdo se bouří proti bezohledné lhostejnosti k ničení pokladů, které nám dosud (a kdoví na jak dlouho ještě) skýtá planeta. Ne, nebojte, nepatřím k „Zeleným“, ani k červeným nebo pruhovaným. Jen si uvědomuju a během svých cest do světa vidím, jak ve jménu mamonu devastujeme, co se dá, pod heslem „po nás potopa“ a „hlavně, že to něco vynese“

Už jste nakvašení?

Jasně, začíná to být už otřelé téma a možná už ho taky máte plný zuby, uši kecky a vše ostatní a řeknete si teď „už zase nás otravuje s tou ekologií“! A přestanete číst s tím, že ze své pozice na tom stejně nic nezměníte. Ale klid, nemíním zde moralizovat, ani vám nutit tipy, jak a co byste mohli nebo měli. To je na vás.

Můj čerstvý zážitek

Chci vám pouze přinést malý poznatek, který jsem právě zažila zblízka, protože předpokládám, že velká většina z vás určitě miluje přírodu, stejně jako já a že jste zrovna tak citliví na to, jak se s ní zachází a tak vás štve, mrzí, rozhořčuje, nebo bolí, když asistujete blbosti těch, kterým je fuk, že likvidují mimo jiné celou biologickou rovnováhu.

Je fakt, že člověk si při tom připadá dost bezradně a v první chvíli neví, jak by teda mohl přispět se svou troškou do mlýna. Já teda aspoň jo, vy ne?

Turistika je fantastická věc. Putuji nadšeně po zeměkouli už přes 50 let a ještě se mi to nezprotivilo. Jenže zároveň je dvousečnou zbraní. Je fakt, že přináší spoustě lidí obživu, kterou by jinde těžko sháněli, nicméně, za jakou cenu? Ovšem masívní navštěvování vyhlášených míst je přímo katastrofa z mnoha hledisek. Nebudu je rozvádět, určitě jste se s nimi už setkali.

Je mi jasný, že se teď pozvedne spousta rukou zamítajících můj pohled na věc. Neva.

Nedovedete si najednou představit, že byste třeba už nemohli lítat do tramtárie? Nebo si zajet na lyže, protože už nebude na čem sjíždět, nebo jen tak kousek k móóóři, protože bude tak za… – plněné toxiny, že nebude radno do něj lézt?

Co si nedokážeme odmyslet

„Potřeby“, které jsme si vytvořili a přisvojili a bez kterých máme najednou pocit, že se neobejdeme, zatímco stovky let po nich nikdo ani nevzdechl (no jo, ten vývoj, že?) a přesto žil v pohodě a byl šťastnej, jsou teď najednou nepostradatelné a vidina toho, že bychom seděli stále na zadku, je nám prostě naprosto nepřijatelná.

Možná na rozdíl ode mně nepatříte k vášnivým světoběžníkům, rajzování po zeměkouli vás vůbec nerajcuje, svět poznáváte pouze s atlasem na koleni a příslušným TV programem a svůj zadek ještě osezenej nemáte. Čímž jste nabyli dojmu, že se vás moje řádky absolutně netýkají.

Omyl, lidičky, nepřímo se týkají všech, jen je třeba si to připustit. Ale podotýkám znovu – nehodlám zde opakovat, co se teď omílá od rána do večera v médiích, ráda bych se jen přidala k zástupům „předvídavců“, pinožících se, aby probudili zájem a uvědomění v těch, kteří se chovají, jakoby si neviděli na špičku nosu.

Když už pominu hotelovou zástavbu v těch nejkrásnějších částech ostrova (jedna podobná už např. udělala z mexického Cancúnu šeredné turist/byznys centrum), nemůžu nezmínit desítky výletů denně k protilehlým ostrovům Mauricia za delfíny, za šnorchlováním v korálových útesech, za tím a oním povyražením – neboť čím dál náročnější turista nemá nikdy dost – které za pár let totálně odrovnají korálovou bariéru, a tato perla indického oceánu nebude mít zhola nic k nabídnutí.

Rozčarování

Netušila jsem, když jsem se rozhodla pro výlet k Placatému ostrovu (oficiální název), že na místě mezi korálovými útesy bude kotvit 11 katamaránů, z každého z nich odjede s turisty na břeh 5x nafukovací zodiac, tam je nechá pár hodin chodit slalom mezi papíry a spol…, protože na ostrově nejsou WC a pak je zase postupně sváží zpět.

Jak si asi pochutnávají ryby na naftě? Nehledíc k tomu, že pokaždé motorem štrejchají o korály a lámou je! Bylo mi z toho totálně nanic. Ale vládě je situace samozřejmě zcela ukradená a neláme si hlavu tím, že zakrátko nebude mít čím turisty přilákat…

Nepředstavuju si, že by cestovní kanceláře a různí operátoři zprostředkovávající honbu za fantastickými atrakcemi nabyli zodpovědnosti ze dne na den a tak zbývá na nás, jestli a jakým způsobem se jich zúčastníme. Sama jsem si donedávna jezdila, aniž bych se zabývala těmito otázkami. Ale nevím, jestli ještě dnes lze lítat bezstarostně po zeměkouli a radovat se z pozůstalých krás, když víme, jak jsou ohroženy. Docela smutné konstatování, nezdá se vám?

Jak cestujete a jak to vidíte vy?

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • O co, že do toho pořádně nevidíte!

    Neváhejte a začtěte se do mého eBooku, který vám jistojistě poskytne osvětlení a rady, jak si v dosavadním neuspokojivém partnerském vztahu vytvořit soulad a pohodu. Potýkáte se s otázkami proč se nám děje to a ono a proč si vlastně zdánlivě nerozumíte? Mám pro vás četné odpovědi, stáhněte si je zdarma.

  • Někdo z vás už někdy nakoukl za…?

    Mé odhalení toho, co vás čeká a nemine za hranicí viditelna vás může jen povzbudit, rozveselit a zpříjemnit vám pohled na tuhle nepopulární tématiku. Tak neváhejte a začtěte se, jsem si jistá, že vás uklidní, zbaví úzkosti a zodpoví spousty vašich otázek.

  • Budoucnost si vybíráme za plného vědomí

    !

  • Naši domácí mazlíčci se neztrácejí

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích a možnosti komunikace s nimi.

  • Záhada utajovaného vchodu pod Machu Picchu

    Když jsem před lety při své první návštěvě Peru procházela jeho nejznámějším archeologickým nalezištěm, netušila jsem, že se pode mnou nacházejí prostory obsahující všestranné bohatství...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku