Přilákejte šelmu očima, aneb kdo z koho

Fandím si, že? Asi si řeknete no ta je teda namistrovaná ! Ale neberte to tak doslova, kdyby na věc došlo, kdoví, kdo by vyhrál… no já vlastně vím kdo – a vy určitě taky.

V některém svém minulém příspěvku jsem slíbila, že vám popíšu počin, který se mi zadařil na Bali při setkání s bílým tygrem. Když jsem přišla do jeho blízkosti, ležel ve stínu za větvemi a hlasitě oddychoval, neb slunko pálilo a bylo hrozné horko.

No co byste dělali vy, kdybyste ho chtěli vidět v celé jeho kráse, ba co dím, toužili si ho vyfotit a zařadit mezi své unikáty? Přáli byste si nejspíš, aby vám předvedl tu svou neběžnou róbu zblízka a producíroval se před vámi, jak manekýna, ne? Teda já aspoň jo.

Jak už jsem se kdesi zmínila, ke zvířatům tíhnu instinktivně a nejraději bych se k nim hned vrhala a objímala je. No samože ne zas tak úplně všechny, jsou i odpuzující vyjímky…
I řekla jsem si, že si takový potěšení nenechám ujít, protože příležitost se nenaskýtá na každém kroku.

Vedle mě stála nějaká Angličanka, která se mi svěřila, že už na něj čeká hodnou chvíli. Jasně, musel by vylézt na to pálivý slunko a to se mu očividně naprosto nezamlouvalo. Upřímně řečeno, nedivila jsem se mu, teklo z nás ze všech.

Přemlouvání

S foťákem v pohotovosti jsem si stoupla tak, abych té impozantní šelmě viděla do očí a navodila kontakt. Chvíli jsme na sebe upřeně civěly a já jsem k ní začala vysílat láskyplnou energii a potichu ji přemlouvat, aby přišla ke mně. Aby se i přes ten hic přemohla, vstala a přišla předvést svůj krásnej kožich od YSL. Nebo snad od Lagerfelda? Nevím, no je to nakonec jedno, ne?

„Tak, už pojď, pojď za mnou, pojď se ukázat!“ Možná mi nebudete věřit, ale princ tygr (nebo princezna tygřice), si přece jen dal říct, po chvíli se zvedl ze svého úkrytu ve stínu a pomalu a majestátně se začal přibližovat až ke mně, zastavil se, koukl na mě a dovolil mi pár vteřin obdivovat tu svou nádheru a pak pokračoval dál za svým „obyčejným“ žlutočerným kamarádem, který sice neměl na model od předního módního návrháře, nicméně i on se honosil překrásným kostýmem.

Ležel o kus dál po stromem a nenechal se vyrušovat, jen líně otočil hlavu jako že o co tady vlastně go?  Ten „můj“ pak chvíli přecházel sem a tam, jak je to u šelem už zvykem a vrátil se na své původní místo za větvoví.

Prožili jste taky někdy něco takového? Chodí i vám zvířata vstříc? Máte s nimi úzký vztah a intuitivně si je získáváte už jen pohledem?

Já byla na jedné straně nadšená a docela překvapená, že se mi předvedl, na druhé ve mně hlodal červ pochybnosti, že by byl poslechl a zvedl se jen zrovna kvůli mě. Ale pak mi to nedalo. A tak jsem tam tak chvíli postávala a čekala, jestli se ještě něco bude dít.

OVĚŘOVÁNÍ

Je fakt, že v takovém kožichu bych se asi taky nechodila zrovna opalovat. Ale protože ve mně stále přebývá kus pragmatického ducha, velkou většinou si potřebuju ověřovat, jestli se věci dějí mým přičiněním, jestli opravdu mnou vyslaná energie dorazila do cíle, nebo jde-li o „náhodu“, rozhodla jsem se tedy, že ho zavolám ještě jednou. A tak zas z očí do očí a: „Že přijdeš ještě jednou? Pojď zase za mnou, pojď až ke mně…“

Očividně se mu nechtělo, asi si říkal, že su pěkná otrava a vymejšlím si a že to tady teda ještě nebylo. Díval se zprava, doleva, předstíral, že mě nevidí a neslyší, jak to tak už kočky umějí, prostě dělal drahoty, ale k mému úžasu se fakt nakonec znovu zvedl a přiloudal se. No tak teda jó, když furt jinak nedáš!

Měla jsem z toho husí kůži jak pralinky a nejraději bych ho byla chytla do náruče a pusinkovala!  Úplně jsem cítila, jak ze mě k němu proudí hřejivá milující energie.
O té jeho ke mně si to netroufám tvrdit, blíž jsem to raději neprozkoumávala.

Co děláte ve chvílích, kdy jste blízko nějakého exotického tvora, jak na vás působí? Nebo se scvrkáváte strachem a pro jistotu ho pozorujete jen zpovzdálí? Anebo byste si ho, jako já, nejraději „ohmatali“ ze všech stran, pochovali, pomuchlali se ním, jako s plyšákem?

Myslím, že pokud k nim vysíláme kamarádské, nadšenecké a dychtivé vlny, leckterý i divoký nebo dravý exemplář zkrotne, zjihne a přinejmenším ponechá svůj kořistnický instinkt za rohem. Mockrát jsem měla chuť si to vyzkoušet v praxi, ale nenaskytla se mi k tomu jednak příležitost, jednak  si nejsem jistá, že bych se natolik ovládla a třeba před lví tlamou opravdu vysílala pouze srdíčka….

Bylo by úža mít každou chvíli podobné zážitky, jen si dopřát možnost vytvořit jim podmínky!