Odskok do Singapuru

přístav, správný krok

První etpa cesty

„Ahoj, tak co, už začala´s ?“
„S čím ?“
„No přece s tím psaním!“„Fakt si netroufám.“
„Neblbni a dej se to doho, všichni ti to říkají. “
„Dnes píše každej, i když nemá o čem. Koho by to zajímalo? Cestopisů vycházejí kvanta.“
„Jo, ale každej to prožívá a vidí jinak.“
„Mmmm, uvidím, možná to zkusím.“
„To doufám, a hned mi zavolej, tak čau!“„Ahoj.“A tak jsem tedy začala.

Patřím spíš k jedincům, lačnícím po empirickém poznávání a cestování nad mapou nebo před televizní obrazovkou mě zas až tolik nebere. Zřejmě mi bude taky vlastní záliba v určitém riskování, přestože jsem to dlouho netušila. Navíc nebylo odkud, když byl člověk celé mládí uvázán za nohu a nemohl se hnout.

A tak hned, jak to šlo, hurá do dálek, nadchnout se všemožnými divy světa, pookřát na duši z dojmů nových setkání, oblažit se jedinečnými zkušenostmi a prožitky, ať už takovými, na které se vzpomíná celý život, nebo těmi, které raději zastrčíme do nejzazšího koutku duše, aby nás nebolely.

Když jsem tedy konečně před x lety podnikla svou první cestu do jiného světadílu, hrály si moje oči na jojo, přesně jako v kreslených filmech. A to už jsem měla několik evropských zemí za sebou.

Vzala jsem si za manžela dobrodruha a ještě než jsme se vzali, byla jsem – dítě vychované v nalajnované společnosti totalitního režimu – hozena do vody, asi coby test, jestli obstojím. Šplouch! A plav! Což se zrovna dalo vzít doslova, poněvadž v Bangkoku byly právě v době našeho příjezdu záplavy a my se brouzdali ulicemi po kotníky ve vodě.

kultura, zajímavosti

Začíná to teda náramně…  Ale od začátku:

Zpřeházené jistoty

Kromě víza a letenky tam a zpět, jsme neměli zajištěno vůbec nic.  Člověk, zvyklý za celý svůj dosavadní život na to, že ví, kam vždy večer složí hlavu a kde se nají, že má předem naplánováno co kde kdy a jak, mírně znejistí.

Nebyla jsem z těch, kteří dokážou ihned bezstarostně odhodit 25tiletý ztuhlý nános vštěpovaných zásad a spolehnout se ve všem na druhého, byť by to byl můj stávající partner a byť by byl v této oblasti sebezkušenější.

Nicméně onen způsob cestování se nám měl nadále stát vlastním a lámat si předem hlavu s tím, kde se ubytujeme, najíme a kam nejdříve půjdeme, jsme považovali za podružné. Tedy zpočátku pouze on. Improvizace dle dané situace právě později dodávala naším výpravám šmrnc.

Když se takový světoběžnický zelenáč, jako v té době já, absolutně netušící co ho čeká, octne poprvé na druhé polokouli, vidí kolem sebe jen samé nerozluštitelné hieroglyfy, slyší naprosto nepochopitelnou řeč, připadá si, i se znalostí několika světových jazyků, zcela pitomně.

S hlavou plnou otazníků, leč odhodlaně, jsem tedy vykráčela z letištní haly a v tu ránu byla ohlušena troubením, houkáním, zvoněním, křikem pojízdných prodavačů a zároveň promočená potem. Singapur.

cestování, kultura, zajímavosti

Rovníkový pás, vlhko, vedro, tma v 18h. Taxi a než si vyjdeme na delší noční procházku po městě, regenerace v hostinském pokoji a retrospekce posledních hektických událostí před nástupem do aeroplánu.

Málem jsme totiž nikam neodletěli

Ve stejném duchu jako fantaskní, nezávislá, extravagantní povaha mého budoucího muže, přitahujícího podvědomě senzační i nevytoužená dobrodružstvíjako silný magnet, byla celá cesta předznamenána nevšedností už tím, že s thajským vízem, které přišlo na poslední chvíli diplomatickým zavazadlem, za námi letěl po schodech sám velvyslanec 2 h před odletem letadla, ve chvíli, kdy jsme zklamaně opouštěli ambasádu.

V tu dobu jsme se už měli registrovat v letištní hale, vzdálené hodinu a půl rychlodráhou. „Já se z tebe asi fakt zvencnu!“ Volám na svého budoucího manžela netušíc, jaké další šílenosti mě v budoucnu s ním ještě čekají.

A jak jsem měla příležitost poznat během dalších let společného života, podnikat vždy vše na poslední chvíli patřilo k Robertově nevymýtitelnému povahovému rysu, který mě často dokázal uvést k nepříčetnosti.

Mezipřistání v arabském Bahreinu, kde se zvolna procházeli muži v bílých tógách s turbany na hlavě, nenechalo člověka na pochybách o tom, že nesní. Krásně designová letištní hala a pozlacené kliky i u záchodových dveří. Pod vitrínami se blyští spousty zlatých šperků.

Nakonec jsme přece jen tu

Takže Singapur. Máme posunutý čas a tak se nám o půlnoci ještě nechce do hajan. Bloumáme městem, kde ani v tuto hodinu teplota neklesla pod 35°C. Šaty se lepí na tělo, špatně se dýchá. Nedivím se tedy, když musíme přeskakovat lidi ležící na rohoži na chodníku před svým krámkem, kam se usídlili ke spaní.

Jejich “byty” spočívají většinou ze skladiště a z místnosti, sloužící v noci případně coby noclehárna a ve dne jako obchod. Jsou holé, bez nábytku, aby tam bylo dost místa pro všechny, pro motorky i pro zboží. Napočítala jsem jich tam někde až 15.

Kočky, které jsou v Asii ponechány osudu a přežívají pouze díky svému loveckému instinktu, vyrazily odhodlaně do ulic, přestože rambajs a hemžení naprosto neutichly. Na první pohled jsou i ony odlišné od evropských. Trojúhelníkový tvrdý obličej, vysoké packy, krátký, na konci zalomený ocásek.

kočka, cestování

Usedáme na lavku u stánku na chodníku, osvětleném dvěma slabými holými žárovkami, kde Číňanka v několika kotlích chystá večeře pro ty, kteří nevlastní kuchyni, pro lenochy, kterým se zrovna nechce vařit nebo pro ty, kteří se vracejí pozdě z práce. Zatímco si pomocí tyčinek pochutnáváme na nudlové polévce a kořeněné rybě na šťávě s rýží a zeleninou, pozoruji neutuchající cvrkot kolem.

Jako by nebylo přes půlnoc. Naštěstí zde chuť jídla není úměrná nelákavému vzezření stravovacího prostředí.  Přesto od té chvíle už v těchto zemích nebudu toužit po sterilních restauračních prostorách, kde je člověk odříznut od domácího způsobu života, veškerého dění a s domorodcem se ani nepobaví.

Dle svého rozpočtu si dnes můžete vybrat, kam se půjdete napapat. Finančně zcela dostupné je stravování třeba v tzv. Food courts nebo Hawkers centrech., ale podstatně dražší v módních čtvrtích, jako Club Street nebo Marina Bay. Rozhlédněte se a zjistíte, že je možné se najíst i za méně, než 5 S$. Chcete-li něco „lepšího“ počítejte s 15–30 a jste-li gurmáni, s 30-50S$.

cestování, kultura

Nevítaný spolunocležník

Do hostince se vracíme téměř ve dvě ráno. Náš skromný pokojík by se asi těžko srovnával s jakoukoliv evropskou kategorií. Je v něm jen to nejnutnější, včetně umyvadla s konví a studenou vodou a se stropu visícího nepostradatelného ventilátoru.

Ani společná sprcha na chodbě se v ničem nepodobá našim vymoženostem. Uprostřed malého kumbálku stojí velká kachlová nádrž, do které si hned lezu a dychtivě se polívám chladnou vodou z vedle stojícího dřezu nádobou připomínající soudek. Tento tzv. nedostatek přepychu beru pragmaticky s tím, že takhle aspoň nemůže dojít k infarktové záležitosti, kdy vám, namydlenému, přestane téct na celý den voda.

Po návratu jsme objevili v pokoji spolunocležníka, v podobě dlouhého hnědého brouka s ještě delšími tykadly, která jsem odhadla tak nejmíň na 7 cm, dupajícího si nenuceně po podlaze. Uhodli jste. Pojmenovala jsem ho na „švába singapurského“… A bylo po spaní. Tedy mém. Robert, zvyklý za svého 20tiletého pobytu v Indočíně na ledasjaké exempláře tohoto druhu, se nedal vyrušit a za pár minut pravidelně oddychoval…

Dostáváte chuť odjet?

Doporučila bych vám nejlepší období k cestě, tedy od května, případně června do září, kdy je tam relativně nejsušší ovzduší a nejvíce slunka. Život v Singapuru je v současné době stejně drahý jako v Evropě, v r. 2016 byl dokonce prohlášen za nejdražší město na světě!

Lepší kurz než v bance dostanete při výměně peněz u Money changers, které najdete ve městě skoro všude. Ale dejte si pozor, s kreditními kartami se může vyskytnout problém, raději nevybírejte peníze u automatů.

Jestli si nepotrpíte na zvláštní luxus a preferujete jiné výdaje, než za nocleh, ceny levnějších ubytovacích zařízení se v současné době pohybují mezi 20–40 S$ na osobu (13–26€), za dvoulůžák cca 90 S$, střední ceny mezi 90 a 140 a ty dražší 140–250 S$.

Jak je asi všem známo, Singapur, jehož výsadou je být městem, státem a ostrovem v jednom, je autoritativní parlamentární republikou a rovněž svobodným přístavem, kde lze nejen zboží koupit za cenu bez daní, ale především je usmlouvat. V některých čtvrtích se to od vás přímo očekává, zatímco v obchodních centrech to raději nezkoušejte.

Překypuje obchody s posledními modely fotografických a elektronických aparátů všeho druhu, kamer, rádií, maličkých televizorů, počítaček a se zlatem, drahými kameny, hedvábím, koženou galanterií. Ale je dobře vědět předem, co přesně hledáte.

Dámy, vám jistě povyskočí oči z důlků nad překrásnými hedvábnými látkami a oděvy. Vydejte se za nimi do Chinatownu, Little India nebo na Arab street – nejpitoresknějších čtvrtí Singapuru. Pokud jde o módu, známé evropské značky modelů stojí přibližně stejně, jako u nás.

Tak čím my dva dnes ráno začneme? Jasně, že trhem. Svezte se s námi nebudete zklamáni vždycky fantastiky barevnou podívanou.

cestování, barvy, kultura

Barevnost a rozmanitost květin ale předčí všechno očekávání. Existují vůbec odstíny, které tu nejsou zastoupeny? Nejpočetnější budou různé druhy orchidejí, od nejmenších, se stonkem obsypaným desítkami minikvětů, po velké, jednokvěté.

cestování, kultura, zajímavosti

Malá holčička sedící na štokrleti na mě mává a ukazuje a nabízí mi jednotlivé drobné kvítky orchidejí nebo jasmínu, které navlíká na nitě pro ženy, aby si je vplétaly do vlasů, pro řidiče, kteří si je věší na zpětné zrcátko do autobusů, případně se z nich umně sestavují pohřební věnce.

cestování, zajímavosti, květiny

Tuhle sedí ženy za koši s několika druhy vajec, mezi nimi i vejce černá, známá z čínské kuchyně, obalená hlínou, která se zakopávají do země. Kousek dál mají na zemi rozloženo své nádobíčko ševci, takže si tu člověk může hned nechat opravit boty na počkání.

Nestačím se divit, že navzdory těm nejposlednějším technickým vymoženostem pokračují Číňané nadále v používání ručních počítadel podobajících se těm našim dětským, po kterých se posunovaly různobarevné kuličky. Prý jimi počítají rychleji než elektronická kalkulajda a jak je tak pozoruju, skoro bych řekla, že i jo.

Žasnu…

Přitahováni nezvyklou podívanou si to míříme k obchodu s papírovými předměty, které budou sloužit na poslední cestě zemřelému. Žádné prkotiny. Některé dosahují dvou až tří metrů, jsou vyvedeny do detailů, vymalované živými barvami, polepené stříbrnými papírky, sklíčky a kousky zrcátek. Hotové umění.

Představují draky, lodě, domy, auta, letadla, nebo osoby, znázorňují to, co měl dotyčný v životě nejraději, k čemu měl nějaký vztah. Dárci je ponesou v pohřebním průvodu, položí vedle mrtvého a pak spolu s ním zapálí.

fauna, cestování, květiny

Jdeme si prohlídnout čínskou pagodu, kde už se v kadidlovém kouřovém oparu těsnají desítky těch, kteří přišli zapálit vonné tyčinky, oddrmolit prosbu nebo poděkovat za úspěšný podnik a zase odspěchají za svou.

Je tu neustálý provoz, lidé klečí přímo na zemi, lavice se zde nepěstují. Uklánějí se několikrát se sepjatýma rukama a pak položí do misky ke svatostánku obětní dar.

meditace, cestování, zajímavosti

O duchovní podstatě a důležitosti leckterých skulptur, jako například barevných draků vévodících schodištím do pagod, nebo lingamů v této době ještě nemám ponětí. Všechny jsou vlastně symboly mající svůj mystický význam. Ale o to se s vámi podělím zase v jiném článku.

cestování, zajímavosti, kultura, květiny

Co vás nejvíc na cestách přitahuje a zajímá? Jste-li fandi na muzea, můžete si zajít do muzea umění, do muzea civilizací anebo do Národní Galerie a máte-li s sebou děti, noční safari a setkání s černým panterem v místní Zoo nadchne určitě je i vás. Pro botanické nadšence je tu, jak už jsem se zmínila, fantastická zahrada s x druhy orchidejí. A samozřejmě nelze vynechat nejstarší indický chrám Mariamman.

 Opičíme se po domácích

Taky okoušíte v cizích zemích místní „lidovou“ dopravu? My, stejně jako domorodci, nasedáme do rikší nebo městského autobusu a jedeme se podívat do přírodní rezervace, rozprostírající se uprostřed krásně upravených parků s vodotrysky, květinami, palmami a banánovníky, kde na anglicky sestřiženém pažitu nevidět jediný papírek.

Každou chvíli leje jak z konve. Tropické rostlinstvo, nádherní barevní motýli a veliké kobylky. Jsme promočeni durch, není se kam ukrýt, ale jakmile zase vyjde slunce, usuší nás během 10 minut. Z těchto neustálých změn a vlhka se mi nadělaly na šlapkách puchýře, takže nemůžu chodit a našlapuju opatrně a jak se dá.

Těm, kteří nemají moc času a dají přednost rychlosti přepravy, doporučuji 4 linky metra, je čisté a rychlé a funguje od 6h do 23,30h. Ceny dle délky vašeho itineráře mezi 1,10 a 2,40 S$ pokud si je koupíte jednotlivě, ale lze zakoupit i pasy platící na metro i bus současně s neomezenou vzdáleností na 1, 2 nebo 3 dny (10, 16 a 20 S$). Autobusy křižující město jsou naštěstí klimatizovány.

Jestli jste zvyklí po použití žvýkačku jen tak vyplivnout, musíte si zde na toto gesto nechat zajít chuť. V Singapuru se totiž platí za odhození třeba i jen cigaretového špačka na zem 500,- singapurských dolarů (cca 380 US $), nehledě k tomu, že je zakázáno kouřit na veřejných místech pod pokutou 1000,- S$, žvýkat a vůbec žvýkačky dovážet!

Historická vsuvka

Singa Pura – “Město lva”- pokřtil kdysi tohle místo pokryté džunglí jeden princ ze Sumatry, který měl dojem, že na ostrově lva zahlédl. Ve skutečnosti se tam prý nikdy žádný nevyskytoval, ale jméno už mu zůstalo.

Sir Thomas Raffles, agent Britské společnosti pro východní Indii, sem pronikl v r. 1819 a ihned odhadl strategickou polohu místa ležícího na křižovatce několika moří. Rozhodl se vybudovat zde novou obchodní základnu, která by konkurovala portugalským a holandským obchodním zastupitelstvím na Jávě. Tím byl ekonomický osud ostrova nalinkován, ale z anglické kolonizace se osamostatnil teprve v r. 1965.

Hemžení

Singapur sice soupeří o prvenství nejvýznamnějšího přístavu na světě s Hong Kongem, ale zámořské nákladní lodě zde nekotví. Zůstávají opodál a zboží se překládá na menší bárky.

Neustálý provoz má za následek odpudivou smrdutou a špinavou vodu, takže tu ani neexistuje nějaké molo, kde by lidé korzovali, jak jsme tomu zvyklí v přístavních městečkách třeba u Středozemního moře.

Stejně, něco takového jako poklidná procházka a rozjímání, by asi zdejší obyvatelstvo při jejich uspěchaném životním rytmu a pragmatickému zaměření ani nenapadlo.

Už je téměř tma a tak využíváme přilehlé tržnice osvětlené neóny se spoustou malých krámků, kde se to hemží, jak na mraveništi, a kde mají své pole působnosti Indové a Malajci, abychom se najedli. Vyvolávají na kolemjdoucí a zvou k sobě na večeři, kterou připravují, přímo před očima.

fauna, zajímavosti, květiny, kultura

Chci recept!

Necháváme se zlákat a tak koukám, jak kuchař zručně prsty vytahuje tenoučké těsto, asi jako na mamčin jabkový štrůdl, plní ho drobně nakrájeným masem s cibulí a zeleninou, zabalí a peče na omastku přímo na železném kole trouby. Nutno doznat, že Indové tedy zrovna nevypadají, že by občas drželi půst.

Pak ho poskládá, speciální škrabkou rozřeže na nudličky, vysype do misky, zalije curry omáčkou a k tomu na malinkou misečku přistrčí ohňovou omáčku s feferonkami, vyrážející dech. Kdo vaří, jen vaří a pokud má člověk žízeň, objedná si pití u prodavače ve vedlejším krámku, který vám ho přijde nabídnout ke stolu.

Domlouváme se nakonec anglicky, neb je to jediná ze čtyř zdejších oficiálních řečí (malajština, tamilština a mandarínština), kterou vládneme. Robert sice pár čínských výrazů zná, neb kdysi učil v čínské škole, ale vzhledem k obtížnosti a nutné přesnosti intonace tohoto monosylabického jazyka se raději do ní moc nepouští.

Vracíme se, abychom si sbalili zavazadla, zítra ráno letíme do Bangkoku.

Jestli vás vaše cestování zavede do Singapuru v únoru, slaví se zde nový rok čínského obyvatelstva. Koncem května – 29. 5. se můžete zúčastnit Wesaku, což je neslavnější budhistická slavnost a festival a kdybyste tu byli v létě, 25. srpna se koná „Festival hladových fantomů“.

květiny, kultura,zajímavosti

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře
  1. Darja Favart napsal:

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • O co, že do toho pořádně nevidíte!

    Neváhejte a začtěte se do mého eBooku, který vám jistojistě poskytne osvětlení a rady, jak si v dosavadním neuspokojivém partnerském vztahu vytvořit soulad a pohodu. Potýkáte se s otázkami proč se nám děje to a ono a proč si vlastně zdánlivě nerozumíte? Mám pro vás četné odpovědi, stáhněte si je zdarma.

  • Někdo z vás už někdy nakoukl za…?

    Mé odhalení toho, co vás čeká a nemine za hranicí viditelna vás může jen povzbudit, rozveselit a zpříjemnit vám pohled na tuhle nepopulární tématiku. Tak neváhejte a začtěte se, jsem si jistá, že vás uklidní, zbaví úzkosti a zodpoví spousty vašich otázek.

  • Budoucnost si vybíráme za plného vědomí

    !

  • Naši domácí mazlíčci se neztrácejí

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích a možnosti komunikace s nimi.

  • Záhada utajovaného vchodu pod Machu Picchu

    Když jsem před lety při své první návštěvě Peru procházela jeho nejznámějším archeologickým nalezištěm, netušila jsem, že se pode mnou nacházejí prostory obsahující všestranné bohatství...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku