No přece L . . . A !

No dyť já vím, psalo se o ní už při velkým třesku 😊. Nejspíš jste si hned doplnili ty tři chybějící písmenka a chcete hned otráveně opustit stránku. Ale moment! Jen se nebojte, nebudu opakovat to, co už bylo miliónkrát přetřásáno na všech frontách.

Dnes vám chci zprostředkovat pohled z trochu jiného úhlu a sice lékařsko – fyziologického. No jo, nebude to taková romantika, na jakou jste mnozí asi zvyklí. Sice už je vám samozřejmě známo, že nejenže ta mocná čarodějka hory přenáší, ale možná zjistíte, že úplně stačí, aby někoho zachránila třeba i jen pohlazením.

Si řeknete, že přeháním, že? Kdepak, jen pokračujte!

Jasně, pro nás všechny je absolutně nepostradatelná! A hned vám taky řeknu proč. Nikdy nebudeme moct docenit dopad i těch malých skutků na lidský život. Dejme tomu pomoct lidem aby byli svobodnější. Protože svoboda není jen jít tudy nebo tam. Svoboda je to, že ty se rozhodneš žít v přítomnosti a budoucnosti, které nejsou určeny tvou minulostí (sakramentskej oříšek, už jste to zkusili?).

J. P. Sartre to vystihl příhodně: „Svoboda je to, co člověk dělá s tím, co mu kdo udělal“.
Velice chytré. Ale kdo nás k tomu od malička vedl? Nikdo! Dozvídáme se to většinou až dost pozdě.

Nebo stačí, když vás někdo obejme, když vás mají rádi, uznání od druhých. Láska je tak mocná, že rozpouští závoje smutku, které jsou přibité v srdci člověka. A z lékařského hlediska je dnes bez jakýchkoliv pochyb známo, že láska uzdravuje a že z jejího nedostatku můžete onemocnět.

Helena Hartworth studovala po 40 let, jak dalece mohou toxické emoce, jako např. beznaděj, samota, nebo pocit bezmocnosti, ovlivnit naše zdraví. A došla k závěru, že z 60 – 90% konzultace u obvodních lékařů jsou s tím v přímém vztahu. Napadalo vás někdy, třeba když tak sedíte v čekárně, že by váš zdravotní problém pramenil z nedostatku lásky? Mně teda ještě donedávna ne. Většinou hledáme vnější příčiny, že?

Fakt je, že v některých případech – hlavně u starších lidí – ztratí-li partnera, vyhasnou, onemocní a zakrátko ho následují. Ale běžné to až tak zase není.

Takže si položme otázku: jak je to možné? Jak je možné, že emocionální stav člověka může mít takový dopad na jeho zdraví?
Descartes říkal, že ve fyzickém i biologickém světě jsou duše a tělo odděleny. A přitom již před 2500 lety lékaři věděli, že tomu tak není.

Sranda, jak neustále procházíme protichůdnými názory, kdy se celá staletí věří v nějaké tvrzení a pak zase další éru v to opačné. A pokaždé jsou tyto teorie „naprosto dokázány“. A to v mnohých oblastech, jestli jste si všimli.
Otec medicíny, Hippokrates, to vyjádřil: „Právě přírodní síly, které se v nás nacházejí, nás opravdu léčí z nemocí“.

Když se podíváte pod mikroskopem na imunitní systém, můžete pozorovat např. bílkovinu v krvi pronásledující bakterii. Všimnete si, jak se bakterie snaží uniknout a „zjistíte, že bakterie má vědomí“, jak říká Lynn Margulis, největší a nejznámější světová bakterioložka, „protože si uvědomuje, že je pronásledovaná“.
Teda slyšet ten šrumec ve svém těle, asi bych ho z placu hrůzou opustila…

Tedy bílkoviny, lymfocyty CD4, CD8, NK, makrofágy, stručně, ti největší dravci a hlídači našeho imunitního systému jsou hluboce modifikované naším emocionálním stavem.

Proto před výzvou vyléčit nemoc, je velmi důležitým faktorem znát váš duševní stav. Dnes lze změřit na přístrojích, že když má např. osoba postižená infarktem myokardu nebo mozkovou mrtvicí vedle sebe někoho, o němž ví, že ji miluje, redukuje se u ní nebezpečí infekce.

Přemítáte proč zrovna infekce? Poněvadž moc imunitního systému redukuje produkci zánětlivých cytokinů typických u těchto procesů.

Láska uzdravuje. A jak vidno, nejen z hlediska duševního, ale i fyzického. Největší světový expert na stres Hans Selye objevil prakticky všechny stresové mechanismy, a když se ho novináři zeptali, jakým nejvhodnějším způsobem se lze škodlivého stresu zbavit, odpověděl: „ získejte si lásku sousedů“.

Spadla vám brada? Chápu, že vám taková odpověď asi připadá směšná, případně přiblblá a nereálná a je pro vás často výzvou. Jsem na tom podobně. Jenomže jak si získat přízeň osob, které mají skrz naskrz negativní přístup k lidem?

Mimochodem, jaké máte sousedské vztahy? A co rodinné? A jak jste na tom v práci? Selye přišel na to, že jakmile máte někoho rádi, uvolňujete oxytociny, stejně jako ten druhý, ale i osoby, které jsou v blízkosti a mohou tomu přihlížet.

A teď mi nejspíš ženy, které můj příspěvek čtete, namítnete: „Oxytocin je přece naše privilegium, je to ženský hormon!“  Že by i muži měli tento „dar“? 😊

Máte smůlu, dámy. Oxytociny se nacházejí u obou pohlaví. Tento hormon, kromě dopadu na naše emoce, chrání srdce, vyrovnává hladinu lipidů, a pokud se v krvi nachází infekce, napomáhá k její likvidaci. Říká se mu „hormon setkání“. Tak se honem družte, abyste byli co nejzdravější!

Richard Davidson je světovým expertem ve studiu soucitu a jeho dopadu na náš mozek. Spolu s Francouzem Matthieu Ricardem dokázali následující: když si člověk představuje, že miluje nejen své blízké, ale i ty, kteří zdánlivě nepůsobí jako milování hodné osoby, v mozku dochází k určitému chemickému procesu.

Pochopili, že protijedem ke strachu není odvaha, je to láska. Nepřítelem lásky nikdy nebyla nenávist, ale strach.
To už prohlásil Nelson Mandela: „Nebojíme se své temnoty, máme strach ze svého světla“.

Nejspíš jste se už setkali s dělením lásky do tří kategorií: Erós – romantická,  Philia – rodičovská, synovská, nebo přátelská a Agapé – věčná, všeobjímající – nejvznešenější druh lásky.

R. Davidson, abych se k němu vrátila, prokázal, že když se člověk cvičí v milování (je mi jasný, co vám teď proletělo hlavou ale ne, to nemíním), postupně proměňuje svůj cit v rozhodnutí. „Zkuste milovat lidi jako výraz zdůraznění vaší důstojnosti“, nabádá.

Už vidím a slyším vaše reakce. Samo, není to naprosto jednoduchý. Už x krát jsem se snažila představovat si, jak se láskyplně dívám třeba na nějakého pokrytce, společenského outsidera, nebo dokonce teroristu.

Přiznávám, že mé myšlenky v těch chvílích velice rychle zabrousí k jiným tématům… Narážejí na nějakou pomyslnou překážku a je mi velmi nepříjemně. Zřejmě se i v mém mozku odehrává chemická reakce, ale ne ta Davidsonova…  Železnou košili odporů uštrikovanou výchovou už od dětství jehlicemi nerozpleteš.

Nicméně když se v tomto trénujete, lze pozorovat, jak se určitá oblast mozku, která se nachází přesně nad levým okem v orbito-frontální kůře mozkové, ztlušťuje. Táhne se přes spánek až k mandlím, jejichž funkce se tím pádem zpomaluje. Je přesně vidět, jak můžete lépe ovládat svůj strach nebo svou agresivitu jednoduše tím, že jste si vypěstovali schopnost milovat. Impozantní, no ne?

Ale nejde jen o to. V r. 2009 Elizabeth Blackburn (Nobelova cena) dokazuje, že existuje molekulární struktura, které se říká telomeráza (enzym), která zajišťuje, aby se telomery nacházející se na koncích chromozomů, zodpovědných za délku našeho života, příliš nezkracovaly.

Vyhledala si ženy s dětmi, které měly vážné neurologické problémy s příslušně obtížným chováním. Byly to ženy opuštěné svými partnery, neměly nikoho a musely se samy o vše postarat.

Odebrala jim krev, změřila délku telomerů a zjistila, že jsou velmi krátké. Tyto ženy měly tedy velmi malou naději na dlouhověkost. A jejich hladina telomerázy, která má telomery opravovat, abychom mohli pokračovat v žití, byla nízká.

Tahle geniální badatelka zprostředkovala seznámení těchto žen mezi sebou a způsobila tak, že se cítily vyslechnuté, pochopené, oceněné a milované. Po několika měsících jim znovu odebrala krev a pozor! Délka telomerů se prodloužila na normál a telomeráza na svou adekvátní hladinu.

Láska uzdravuje, i na genetické a molekulární úrovni!

Čili předpokládám, že z těchto poznatků jste si už určitě sami vyvodili, že pro svět můžete být každý jedincem, ale pro každého můžete být v daném okamžiku celým světem. Vy jím můžete být, vy to dokážete!!!

Že by jeden ze základních pilířů tajemství vesmíru přestával být tak záhadným a postupně mu sklouzávaly závoje?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Cestujte se mnou do tajuplné země!

    V této době, kdy oblétávat zeměkouli není zrovna nejjednodušší, vám místo toho nabízím alespoň počteníčko o všelijakých svých zážitcích ze zemí, kam byl kdysi přístup zcela vyloučen.

  • O co, že do toho pořádně nevidíte!

    Neváhejte a začtěte se do mého eBooku, který vám jistojistě poskytne osvětlení a rady, jak si v dosavadním neuspokojivém partnerském vztahu vytvořit soulad a pohodu. Potýkáte se s otázkami proč se nám děje to a ono a proč si vlastně zdánlivě nerozumíte? Mám pro vás četné odpovědi, stáhněte si je zdarma.

  • Někdo z vás už někdy nakoukl za…?

    Mé odhalení toho, co vás čeká a nemine za hranicí viditelna vás může jen povzbudit, rozveselit a zpříjemnit vám pohled na tuhle nepopulární tématiku. Tak neváhejte a začtěte se, jsem si jistá, že vás uklidní, zbaví úzkosti a zodpoví spousty vašich otázek.

  • Budoucnost si vybíráme za plného vědomí

    !

  • Naši domácí mazlíčci se neztrácejí

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích a možnosti komunikace s nimi.

  • Záhada utajovaného vchodu pod Machu Picchu

    Když jsem před lety při své první návštěvě Peru procházela jeho nejznámějším archeologickým nalezištěm, netušila jsem, že se pode mnou nacházejí prostory obsahující všestranné bohatství...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku