Kočka má prý sedm životů, a vy?

Po kolikáté si myslíte, že jste se narodili? No nekoukejte tak na mě, nejsem přidušená, přece jste už určitě slyšeli o reinkarnaci, ne? Nevěříte na ni? Nemusíte. Ale vsadím se, že jste zažili nejrůznější podivné a neobvyklé příhody, aniž byste je zaregistrovali.

Třeba jste měli dojem, že v tom a tom místě to znáte, ale přitom se tam nacházíte poprvé (říká se tomu déjà-vu), nebo máte určité znalosti a naprosto nevíte, odkud se ve vás berou, prožíváte situaci a zdá se vám, že to není poprvé, atd… Zkuste si zavzpomínat a uvidíte. Vybaví se vám chvíle, kdy jste tím byli překvapeni, ale pak na to třeba zapomněli.

Nevím, jak ve vás, ale ve mně od vždycky všechno neobjasněné, nevysvětlitelné a záhadné vyvolává mírné lechtání kolem žaludku a zároveň nutkavou touhu se dopátrat co za tím vězí. A tak jsem se od jisté doby začala pídit, jak se věci vlastně mají.

Kdo si dnes ještě dovolí před kvantem svědectví lékařů, universitních profesorů, inženýrů a vysokých funkcionářů pochybovat o moci nezjeveného a paranormálních úkazů? Já tedy ne, a vy? K čemu se přikláníte? Dokonce i vědci se nakonec usnesli na ratifikaci některých dosud zamlčovaných, odmítaných, popíraných a zesměšňovaných jevů.

Lidstvo konečně začíná přijímat existenci nejen mimosmyslových vjemů, otevírá se k faktům zprostředkovaným médii (míním osoby schopné kanalizovat poselství shůry), ale zabývá se i otázkami znovuzrození a bádá mimo jiné o tom, co se odehrává během fází mezi vtěleními. (dočtete se podrobně v mém eBooku).

Jak jistě víte, pokud vás tyto jevy trochu zajímají, tohle téma bylo dlouhá období tabu, neboť se velmi hodilo jistým institucím, které bezostyšně interpretovaly různé písemnosti, Bibli nevyjímaje, jak to potřebovaly, aby udržely lidstvo v nevědomosti, područí a bázni a často zcela posunuly nebo přímo dogmaticky obrátily smysl textů. Ojedinělé vlaštovky, které se odvážily touto tématikou zabývat, byly napadány, zesměšňovány, případně kdysi upalovány nebo jinak likvidovány.Možná jste se už dočetli, že v současnosti se spousta badatelů snaží najít důkazy o existenci znovuvtělení, a je třeba doznat, že nejsou ojedinělé, ani řídké. Celou řadu případů posbíral např. nejznámější výzkumník v této oblasti, Dr. Ian Stevenson, profesor psychiatrie lékařské fakulty university ve Virginii v Charlottesville. Nashromáždil přes tisíc prozkoumaných případů, které skromně předkládá jako „pravděpodobné“ znovuzrození.

Stejně tak Dr. H. N. Banerjee prováděl průzkumy v Indii, Dr. Karl Muller počátkem 19. stol. ve Švýcarsku, a pro brazilské obyvatelstvo je vesměs už od doby děl Allana Kardeca o spiritismu, čili už více než sto let, reinkarnace samozřejmostí. Možná se usmíváte, ale věřit v ni se stává čím dál tím rozšířenějším fenoménem.

Fakta promlouvají

Myslíte si, že se takoví zanícenci, jako třeba Allan Kardec (francouzský pedagog a zakladatel spiritistické filozofie, 1804 -1869), jehož teze na toto téma nebyly vědeckou komunitou přijaty pro jejich identifikaci se spiritismem (a to přesto, že se jeho četná pozorování opírají o fakta), nechali odporem a výsměchem odradit? Naštěstí ne. Samozřejmě pokračovali ve svých studiích a hledání, jako všichni přesvědčení badatelé v jiných oblastech.

Mimo Brazílii, kde byla půda pro jeho objevy úrodná, je tím pádem málo znám. Ve svém díle prezentuje základy reinkarnace a říká: „Reinkarnace je stejně důležitá k životu duší jako smrt k životu fyzickému.“

Zeptáte se možná, proč vám tu povídám zrovna o A. K. Byl totiž jednou z nebo vůbec nejvýznačnější osobností své doby v oblasti duchovních věd a svými pěti „Základními knihami spiritismu“, vydávanými dodnes, se stal zakladatelem a šiřitelem této disciplíny.

Jsme jako cibule?

„Nejsme jen hmotou, je v nás myslící princip spojený s tělem, který tělo opouští, jako odkládáme opotřebené šaty, jakmile je naše inkarnace u konce. Odhmotnění mrtví mohou s živými komunikovat buď přímo, nebo díky médiu a to viditelně nebo neviditelně.

Všechny duše jsou rovnocenné, jsou stvořeny prosté a neznalé a zrozují se tolikrát, kolikrát to potřebují k vývoji a postupu do vyšších sfér bytí. Aby dosáhly dokonalosti, musí duše projít všemi neřestmi tělesné existence. Učí se zkušenostmi a pokračují ve znovuzrozeních, dokud už jim na naší úrovni nic nového k naučení nezbývá.“

Což je už nějakou dobu potvrzováno mnohými dalšími „hledači“ neprojevených jevů, včetně osob nadaných mediálními schopnostmi. I vy už pravděpodobně víte, že se skládáme ze tří základních složek. Dle A. K. z těla, vtěleného ducha (neboli duše), jemuž je naše tělo příbytkem a „mezičlánku“, tzv. périespritem, tvořeným polohmotnou substancí spojující vnitřní obal ducha s tělem, prostřednictvím kterého mohou oba na sebe vzájemně působit.

„Duše není zavřená v těle jako pták v kleci“, říká A. K., „vyzařuje do všech směrů a projevuje se mimo tělo, stejně jako vychází světlo ze skleněné koule. Je obklopena dvěma obaly. První, vnitřní, je lehký a subtilní – už zmíněný périesprit a druhý je naše hrubé, těžké, hmotné tělo. Duše je centrem obou.

Po fyzické smrti se périesprit s duší oddělí od těla. Délka tohoto procesu závisí na osobnosti zemřelého. Čím víc duše lpí na hmotě, tím déle jí bude odchod z těla trvat. Osoba na určitém stupni duchovního vývoje pocítí smrt jako bezbolestný a radostný přechod, neboť její duch uzří budoucnost plnou nadějí a tak spěchá, aby byla z těla pryč.“

Objednejte si nové šaty

Určitě jste se někdy zamýšleli nad tím, jestli vás po smrti čeká jen černá tma, případně se jí obávali. Můžete být uklidněni, nečeká. Myslím, že můj eB „Zpoza zrcadla“ kde si můžete přečíst o komunikaci post mortem mezi zesnulou manželkou a pozůstalým mužem, vám přinese velkou úlevu a klid na duši.

Pokud jde o výběr těla a prostředí, do kterého se příště zrodíme (prostě zajdem do supermarketu :D) máme určitou škálu možností. Zdá se, že členové šťastných rodin se do nich chtějí vrátit a jsou známy četné případy, kdy dvou nebo tříleté děti oznámí rodičům, že byly jejich otcem nebo matkou v minulém životě. K tomuto jevu dochází často, ale mnozí dospělí neberou tyto řeči vážně a děti brzdí s tím, aby nemluvily hlouposti. Tak si dávejte pozor, máte-li v blízkosti takové dětičky a neodbývejte je.

Možná vás napadá spousta otázek, které byste si rádi zodpověděli. Samozřejmě, nejste sami. Stovky praktických dotazů byly A. K. položeny, uvedeme si alespoň pár z nich, ke kterým se vyjadřuje:

1) Ve kterém momentě vstupuje vlastně duch do svého nového těla?
Na tuto otázku jsem už slyšela i jinou odpověď, ale uvádím tu jeho, neb zde pojednávám především o jeho teoriích a smýšlení.

„Tento proces začíná už v okamžiku početí, ale je ukončen teprve ve chvíli zrození. Stane se, že někteří duchové si to rozmyslí a odejdou, což se projeví např. narozením mrtvého novorozence.“

2) Jaký je obvyklý interval mezi smrtí a zrozením?
„Je to velmi rozdílné. Závisí to na síle touhy ducha se znovu narodit, aby pokračoval ve svém vývoji, a pochopitelně taky na možnosti najít příslušné rodiče. Čím víc je duch náročný, tím déle může čekat. Údaje, které máme k dispozici, vedou k předpokladu, že čekací doba mohla dříve trvat i několik staletí (dnes už podstatně kratší intervaly), ale taky jen pár měsíců, či dokonce dní.“

3) Proč si nepamatujeme víc událostí z minulých životů?
„Máme jich uschovaných v paměťových šuplíčcích spousty.“ Jak už jsem se zmínila, často děti najednou začnou vyprávět zážitky vztahující se k minulým životům s přesnými detaily i jmény osob, se kterými žily. Ale tyto vzpomínky se velkou většinou po 8. – 9. roce života vytrácejí, soustředěním se na své současné prostředí. Některé osoby zase přijedou poprvé do neznámého města a jsou schopny bez váhání a bez plánu najít určitou budovu, nebo místo. Už jste něco podobného zažili?

4) Zanikají naše představy o dědičnosti a genetice koncepcí přechodu duše do nového těla?
„Naprosto ne. Tělo vzchází z jiného těla a dědí četné fyzické charakteristiky. Duše naopak zůstává naší, takže morální zásady dědíme pouze po sobě samých. Duše mají přirozenou tendenci vybírat si rodiče, kteří je budou chápat. Když dochází k reinkarnaci ve stejné rodině, jak to často bývá, nastává silný pocit identifikace a všestranná podobnost.“

5) Jak to tedy, že tolik dětí je zcela odlišných od svých rodičů?
„Stává se, že po několik posloupných životů není zjevné žádné pouto, poněvadž současný život byl vybrán s jiným cílem, než ty předchozí. Např. zaostalý duch si vybere značně pokročilou rodinu, jednak pro svůj vývoj, jednak aby jí připravil zkoušky.“
Stejně tak si vyvinutý duch může zvolit ubohé prostředí a třeba i deformované tělo, aby sám sebe prověřoval a rozvíjel kvality, které mu chybějí.“

6) Je možné žít tak perfektní život, abychom se už nemuseli znovu narodit?
„To co si my představujeme jako perfektní je na sáhy daleko od opravdové dokonalosti. Existují kvality, které člověk nezná a ani by nepochopil.“ Někdy mi fakt připadá, že jsme sto let za opicema.

7) Vzhledem k tomu, že lidstvo je dnes mnohem početnější, než kdykoliv předtím, jak to, že je dostatek duší pro všechny?
„Duší čekajících na reinkarnaci nechybí. A může případně dojít ke stvoření nových. V současnosti zde žije spousta osob zrozených poprvé.“

8) Proč tolik vzpomínek z minulých životů připomíná násilnou smrt?
„Je zřejmé, že život, který byl násilně ukončen se do paměti vryje spíš, než progresívně uhasínající existence.“

9) Bude jednou možné reinkarnaci dokázat?
„Samozřejmě, jakmile pochopíme její mechanismus a zjistíme, kde důkazy hledat. Prozatím jsme schopni pouze shrnovat solidní fakta. Např. osoby, které předem ohlásily svůj návrat a skutečně se vrátily s velmi silnou podobou předchozí inkarnaci, s cizojazyčnými znalostmi nebo předčasně vyvinutými vlohami, které nemohly zdědit. Takových případů byly zaregistrovány stovky.“

Tady už jsem byl

Nezazdálo se vám někdy, že jste podobnou situaci už přece kdysi prožili? Podle A. K. máme reminiscence z minulých životů velmi dobře ukryty v podvědomí, nicméně stále přítomny v latentních intuicích. Existují jedinci, kteří se narodí s různými dary, které vyvolávají překvapení a zvědavost v jejich okolí. Např. tříleté dítě, které nikdo číst neučil, vezme ze stolku noviny a začne nahlas plynule číst titulky.

Nebo případ R. de Regina, brazilského muzikanta, který nikdy nedostal jedinou hudební lekci. Byl povoláním lékařem a nikdo v jeho rodině, ani mezi nejvzdálenějšími předchůdci neměl k hudbě nadání. Přesto se stal výjimečným interpretem barokní hudby, jako cembalista i sbormistr. Naprosto ho nezajímá současná hudba (ještě žije) a zabývá se pouze díly zkomponovanými před r. 1750. Zvláštní, že?

A. K. uvádí, že některé naše intelektuální schopnosti mohou zaniknout od jednoho vtělení ke druhému, obzvlášť, jestli jsme jich zneužívali. Hádejte proč? Někdy je to taky proto, že duše si vybrala zcela jiné vlohy, aby si pro svůj rozvoj vyzkoušela něco nového. Předchozí dar však nezaniká, zůstává stále latentně přítomen.

Fenoméni, o kterých se píše dodnes

Na poli záhad a nevysvětlitelných úkazů vám ještě na závěr musím uvést dvě význačné osobnosti: jednoho z nejznámějších médií Chico Xaviera, který se těšil minimálně stejné popularitě, jako Pellé nebo Fittipaldi, a který (poloslepý) napsal pod diktátem „shůry“ přes 400 duchově zaměřených knih. V r. 1981 byl navržen na Nobelovu cenu míru a jeho přínos v duchovním světě Brazílie byl oficiálně uznán národním shromážděním.

A pak Dr. Edivalda, „psychického“ chirurga operujícího v tranzu bez nástrojů, diktujícího závratnou rychlostí recepty, rovněž pod vedením ducha zesnulého lékaře jménem Calazans a který posléze vůbec nevěděl, jaký problém léčil. Dosvědčeno očitými svědky. Normální Evropan zůstává při pohledu na zákrok s pusou dokořán a přemýšlí, jestli sní…

Věříte, nevěříte, to nechávám na vás, i když jsem přesvědčená, jak už jsem řekla na začátku, že kdybyste se chtěli podívat, třeba i zpětně, na některé situace, v nichž jste se octli, na příhody, které se vám zdály zvláštní a vy si je vysvětlili jako náhodné, na leckteré reakce lidiček kolem sebe, nebo jiné úkazy, uvědomili byste si, že „fakt, to vlastně nebyla souhra okolností, ani náhoda“, ale jen hra vesmírných zákonů, do kterých dodnes, i přes velmi kvalitní média, ještě pořádně nevidíme.

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Jak je vám, když musíte spolknout své ego?

    Naše ego nám často způsobí nejrůznější nesnáze a situace, do kterých nás dokáže dostat se můžou docela vymknout z naší nadvlády. Jsou ale i momenty, kdy se okolnosti zvrtnou natolik, že vám třeba může jít o krk, jako se to stalo mně...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku
  • Pojeďte se mnou do zemí, kam se dlouho nesmělo, a které jsou opředeny nejrůznějšími bájemi.

    Myslím, že leckteré z mých popsaných zážitků se asi mnoha lidem prožít nepodařilo a už jistě nepovede, a že v mé poslední e-knížce vy, kteří se v obíhání zeměkoule vyžíváte, jistě najdete ojedinělé a netradiční zajímavosti.

  • Vite, proč si ve vztahu zdánlivě nerozumíte?

    Vesměs se motáme se ve spirále, která nakonec nikam nevede. Mám tedy pro vás četné odpovědi a řešení, stáhněte si je zdarma.

  • Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine

    Rozhodně si nemůžete nechat ujít četbu mého eBooku! Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine, ať se bráníte nebo oddalujete pomyšlení na svou další pouť za hranicí viditelna.

  • Vezměte otěže svého života do rukou a tvořte realitu, ve které chcete žít.

    Pokud se vám v hlavě neustále omílají stejné problémy, hloubáte nad minulostí nebo budoucností, nejste k synchronicitám otevřeni a propásnete je. Zkuste si navyknout stále si opakovat teď a zde. Nyní, tady.

  • Vaši miláčci se neztrácejí, když umřou

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích

  • Neuvěřitelný objev století

    Utajované podzemní místnosti na Machu Picchu, plné pokladu Inků, po kterých už nevědomky přešly statisíce návštěvníků, Objev zapůsobil jako bomba a stále je držen pod pokličkou!