Je libo humra s majonézou?

Jestli jste si právě položili otázku, co má tohle společného s vesmírem a jeho záhadami, posečkejte, hned se dozvíte.

Nevím, zda má ještě v dnešní době cenu se ptát někoho, byť fundovaného, na otázky etického rázu, když to vypadá tak, že všem je všechno jedno. Nicméně věřím, že se ještě najdou tací, kterým na vztazích k druhým záleží.

Naše chování je nám samým někdy záhadou. Rozmýšlíme pak, jak jsme dospěli k určité reakci, proč jsme jednali tak nebo onak. Analyzujeme se, hledáme eventuální příčiny někdy i v minulosti. Litujeme pak nebo si nadáváme – to velkou většinou, lebedíme si a jsme spokojeni – dost zřídka.

Profesor psychologie jedné torontské university, považován za jednoho z nejvlivnějších žijících intelektuálů, Jordan Peterson, vydal bestseller, kde odpovídá na dotaz, které jsou nejdůležitější věci, co by každý člověk měl znát: jmenuje se „12 pravidel pro život“. Nebudu teď zacházet do detailů, pokusím se jen stručně zachytit některé body. Pokud vás téma mého článku zaujme, a ještě jste se s ní nesetkali, knížka existuje v českém překladu.

A protože tato pravidla byla veřejně publikována, dovoluji si vám je nabídnout, neboť jsem přesvědčená, že aspoň některé z nich vám odpoví na otázky, které si občas v duchu kladete, případně vám docvakne, jak doladit nedořešenou záležitost, nebo vás dokonce pošprtne ke změně jednání.

Držte se rovně a ramena tlačte dozadu

Peterson není samozřejmě prvním, kdo studoval postoje a pozice našeho těla vypovídající o charakterových vlastnostech nebo momentálním duševním rozpoložení. Ovšem tohle!!!

O sobě se toho dozvíme dost, když prostudujeme… hádejte! Vsadím se, že vám jako první napadla opice. Ale jste vedle, drahoušci! Asi se budete divit, ale jde o humra. Přirovnání opravdu osobité! Řechtáte se? Můžete, ovšem je to tak! A tady je právě vysvětlení k vašemu prvnímu údivu:  pro mě je totiž záhadou třeba už jen to, že nějaký „podřadný“ živočich může mít podobné neurony, jako my.

Totiž: tenhleten korýš, existující už 350 miliónů let, ač s podstatně jednodušší nervovou soustavou, než homo sapiens (jsem si oddychla), dokáže zpracovávat informace vztahující se k jeho postavení ve skupině. A to je pro něj velice důležité, neb je tímto hierarchickým statusem přímo posedlý. (A zaručeně není sám…)

Abych vám aspoň ve stručnosti objasnila proč ho to tak strašně poňouká vypadat sebejistě. Určitě jste si už domysleli. Jde samozřejmě o žvanec, o který leckdy bojuje s protivníkem a před ním právě potřebuje vypadat nepřemožitelně. Po výhře stačí, aby vítěz výhrůžně zamával tykadly, a případní konkurenti se rozprsknou.

Prohraje-li bitvu, má to na něj silný psychologický vliv, ztrácí svou agresivitu, sebedůvěru a přestává na nějakou dobu bojovat. Po neurochemické stránce se proměňuje, ubyde mu serotoninu, stoupá hladina oktopaminu a jeho mozek se adaptuje na sestup ve společenské hierarchii. Stane se bojácným a pochybovačným. Při každé další prohře se jeho stav zhoršuje a při eventuální výhře zlepšuje, čili jak vítěz, tak poražený už nemají stejný mozek.

Nejslabším jedincům nezbývá, než se smířit s podřadným postavením, zatímco dominující okupují nejlepší místa, spí lépe, požívají nejlepší sousta a demonstrativně předvádí svou autoritu na celém území. Svým rovným a sebejistým postojem si dominující humr taky zajišťuje nejlepší „milenky“. Tak je mi to nějak silně povědomé…

Asi je vám už jasné, kam svým srovnáním autor směřuje, že? Psychologický dopad konkurence v lidské společnosti. A dodává, což mě fakt doslovně rozesmálo, že stačí dát humrovi Prozac, aby se mu rázem spravila nálada! (!!!)

Hierarchie a ovládání celku existuje téměř 500 miliónů let. Je to permanentní stav. Nemá naprosto co společného s kapitalismem, nebo komunismem, ani s vojensko-průmyslovým komplexem nebo patriarchátem. A už vůbec nejde o lidský výtvor. Jde zde o základní přírodní pojetí.

Stejně jako humr, si i člověk permanentně uvědomuje své hierarchické postavení ve společnosti. Proto je držení těla pro kontrolu zpětných vazeb tělesné mluvy v každodenním životě zásadní.

Zůstanete-li zhrouceni, okolí vás na piedestal nepostaví a váš mozek vás zrovna vysoko neocení, nevyprodukuje dostatek serotoninu, budete nešťastní, úzkostní a riskujete prohru při další případné konfrontaci s protivníkem. Což bude mít za následek, že pravděpodobně nebudete žít v místech, která byste si vybrali, nebudete nakupovat kvalitní potravu a nenajdete takového partnera, po kterém toužíte. Zvýší to vaši náchylnost ke kardiovaskulárním nemocem, k rakovině, k demenci.

Ovšem jakmile se vzpřímíte, okolí si toho všimne a hned se k vám bude chovat jinak. A proto dávám návrh – hrejte si na humry!!!

Starejte se o sebe, jako o osobu, za kterou jste zodpovědni

Obzvlášť vypovídající statistika hovoří o tom, že pouze dvě osoby ze tří si koupí lék předepsaný lékařem, z nich pouze polovina ho bere pravidelně a jen jedna ze tří dodržuje předpisy. Ve srovnání s faktem, že člověk podává léky svému zvířecímu mazlíčkovi zodpovědněji, než sám sobě. Taky to máte ve zvyku?

Určitě jste si už okusili, že riziko tvoří nedílnou součást naší existence. Je podstatně přínosnější předávat své schopnosti těm, o které se staráme, než se snažit je ochraňovat. Je fakt, že na tohle spousta rodičů zapomíná.

Možná vás udiví, že i kdyby  bylo možné definitivně vymýtit každé ohrožení, (které je mimochodem stimulující a zajímavé), znamenalo by to nové nebezpečí: jak bychom mohli dosáhnout svého plného potenciálu bez stimulace a hrozby? Ztratili bychom jakýkoliv důvod postupovat.

Vybírejte si přátele, kteří vám přejí to, co je pro vás nejlepší

Každý ztvárňuje své okolí pomocí nástrojů, které k tomu má k dispozici. Se špatnými dobrých výsledků nedosáhne, a pokud je bude používat opakovaně, efekt se nezmění. Nepoučíme-li se ze svých chyb, odsuzujeme se k jejich neúnavné repetici. Jak říkal Einstein, jen blbec může očekávat, že při stejném jednání se výsledek změní.

A to vede k prohře. Ovšem uvědomme si, že jedinec, který prohrává, ještě není obětí. Takže než se mu budete chystat pomáhat, snažte se pochopit, proč a jak se do své situace dostal. Nenechte se vtáhnout do předpokladu, že je ubohou obětí nespravedlnosti.

O podobném fenoménu jsem se už jednou zmínila v článku „Čučíte, jak husa z flašky?“ : negativní duch je vysoce nakažlivý. Zažili jste to už někdy? Já teda ano a to dost často, neb mám tento typ osoby v rodině. A to vás pak dokáže pěkně otrávit.

Jestliže se takový jedinec dostane do radostně naladěné společnosti, je dost pravděpodobné, že ji spíš stáhne dolů, než že by ho ona pozvedla. Pramen jeho neúspěchu tkví v něm samotném. Proto zde soucit není na místě. A proto je taky třeba být obezřelý ve výběru přátel.

Morálně vás nic nenutí k tomu, abyste pomáhali někomu, kdo vám komplikuje život. Naopak. Vyberte si osoby, které se snaží věci zlepšovat a ne zhoršovat. Není nic egoistického v tom, když si volíte přátele, kteří jsou pro vás přínosem.
A teď jeden ožehavý bod:

Nenechte své děti dělat to, co by vám bránilo je mít rádi

Udáváte doma tón vy, nebo vaše ratolest? Zažila jsem neuvěřitelné scény, kdy o všem rozhodovalo dítě a rodiče jen přikyvovali. Nechci vidět, jak to u nich bude vypadat za pár let! Je fakt, že v dnešní společnosti se člověk nestačí divit, jaké absurdity na něj odevšad čím dál častěji vybafnou a má pocit, že fakt kráčíme po hlavě.

Peterson se vysmívá ženám, které se rozhořčují nad mužskou nadvládou, zatímco samy se chovají ke svému synáčkovi, jako k vladaři. Něco vám to připomíná, nebo to máte pevně v rukou?

„Dnešní rodiče vidí ve svých potomcích idealizovaný obraz přírody, odkud pramení morální čistota“, odpovídá psycholog. Ale nepleťme se. Člověk se morálně pročišťuje až stárnutím. Dítě není přirozeně „dobré“. Umírňuje ho disciplína nezbytná k socializaci. Potřebuje označit limity, což neodvratně implikuje tresty. Húúúú, asi na mě spustíte, protože ty se dnes nevedou, že?

Trest je zodpovědný čin, nemá to být pomsta, ani zloba, ale spíš správně vyvážená směs soucítění a posouzení. Možná namítnete, že jsou i jiné výchovné metody. Jasně. Dnes se propaguje ledacos a taky podle toho globálně úroveň mládeže vypadá.

Mimochodem, těm, kteří kážou výchovu odměnami, je nutno opáčit, že v některých situacích se prostě trestu nelze vyhnout. Účinek bolesti je totiž vždy vyšší, než efekt odměny.

Jaký typ výchovy zastáváte vy? Mně připadá, že bez „dostaneš na prdel“ se to prostě neobejde.

A hróóózně důležité: rodičům připadá úkol připravit své potomky na tvrdost života. Můžete to udělat sami, nebo přenechat bezcitnému světu, ve kterém se pohybujeme. To pak pro vaše ratolesti může znamenat dost drasťák. Taky takové ve svém okolí znám a vyšly z toho návštěvy psychiatra ve 20 letech…

Takže jestli si někdy nevíte rady, koukněte na Petersonových 5 výchovných principů:
1)        Nemnožte pravidla a spokojte se s těmi, která vám přinášejí uspokojivé výsledky.
2)        Nepřekračujte míru trestů, začněte těmi nejmírnějšími a nejnezbytnějším.
3)        Pokud možno vychovávejte dítě ve dvou.
4)        Ustanovte přímé, průhledné jednání, vyhněte se toxickému vztahu.
5)        Připravte své dítě na reálný svět.

Soustřeďte se na to podstatné a ne pouze na výhodné

„Život je utrpení a neexistuje elementárnější a nezvratnější pravda“. Tak promluvil Bůh k Adamovi a Evě a vyhodil je z ráje.

„Žádný strom nemůže vyrůst až do ráje, aniž by zakořenil až do hlubokého pekla“.                                                                                                      K. G. Jung

Dle něj byla sice náboženská dogmata nedokonalá, ale zaručovala strukturu pro disciplínu nezbytnou k formování svobodného ducha. A jejich zánikem vyvstal nihilismus a totalitarismus.
Jung zastává dál názor, že:

  • Základní potřeby nejsou těmi nejdůležitějšími ani v největší bídě.
  • Člověk má nést zodpovědnost za události ve svém životě.
  • Mít moc nestojí za obětování své duše.

Jestliže má člověk potíže identifikovat dobro, určitě rozpozná zlo – laciné utrpení. Čili činit dobro, dedukuje psycholog Peterson, a zní to logicky, žejo, znamená vlastně zabránit laciným aktům způsobujícím utrpení.

Říkejte pravdu, nebo alespoň nelžete

Teda nevím, jak vy, já mám bohužel zkušenosti s lháři dost bohaté a nejdřív mně to hodně vadilo, pak štvalo, uráželo a teď nakonec jsem dospěla k tomu, že je mi jich líto. A vy? Já shledávám, že tohle je jedno z těch 12ti nejdůležitějších pravidel. Nemám vůbec ve zvyku lhát, ale občas se mi stane, že nedůležitou věc z určitého taktického důvodu zatajím.

Lež vede ke slabosti a hříchu. Pokud jste v nebdělém stavu, protivník se vás zmocní jedním mávnutím ruky a vám se bude těžko dostávat zpět napovrch. Stále je lepší autentičnost, i přes její nepříjemnost nebo eventuální krutost.


Různí myslitelé poukazovali na to, že lež je morální nemoc korumpující strukturu bytosti, od individuální duše po stát.

Duševní stav, kde kvete lež, je samotné peklo. Člověk si nemůže stanovit správné cíle, žije-li ve lži a odmítá-li konflikty patřící k pravdě. Proto žít v pravdě je životním meta cílem. Nelze cílit přesně, aniž bychom se nejdřív zaměřili na pravdu.

Vycházejte z principu, že ten, koho posloucháte, toho ví víc, než vy

Tahle rada taky není od věci. Znám tolik lidí, kteří vědí všechno nejlíp, a za každou cenu vás potřebují udolat argumenty nebo uondat nekonečným výčtem svých znalostí, že z vás vycucnou veškerou energii a vy se už jen těšíte na odchod a umiňujete si – už nikdy! Nemůžete otevřít pusu a nanést téma, aniž by so do vás pustili. Máte stejné zážitky?

Člověk projektuje své činy do myšlenek, aby z nich vyvodil nejlepší volbu. Je velmi přínosné když o tom promlouváte k posluchači/ům a obdržíte tak zpětnou vazbu, nabádá Peterson. Zároveň byste neměli příliš rychle zpochybňovat kolektivní vědění, které nám postupně předávaly generace předchůdců.

Někdy se ovšem výměna názorů promění v bitvu o moc (známe, že? -politické a ekonomické diskuze). Pokud jste s partnerem a řešíte si nějaký rozpor, rozhodně byste si měli zorganizovat vzájemný průzkum (bez hierarchie) umožňující oběma postup. Upřímně posloucháte druhého a respektujete jeho zkušenosti.

Rozumný rozhovor se zaměřuje na pravdu nebo na humor, někdy na oba. (Chtěla bych si někdy zkusit, když se s někým dohaduju, dokázat se povznést a vložit do debaty nějakej fór. Jak by asi dopadla?)

Nevyrušujte děti, když se prohánějí na skateboardu

Peterson je pozoroval ze své kanceláře a všiml si, že kašlali na opatrnost, aby si nezkazili radost ze zkušenosti. Chtěli být kompetentní.

Kompetence nabízí největší jistotu. Jsme naprogramováni (někdo víc, někdo míň) ke sklonu riskovat. Když se bavíme tím, že pracujeme na optimizaci svých příštích dovedností, cítíme se posilněni. Jinak bezcílně bloumáme, lenošíme a jsme bez zájmu. Jsme-li ovšem v dětství přehnaně ochraňováni, nevyhnutelně propadneme, jakmile se nám do cesty postaví nějaké nebezpečí, obzvlášť nečekané. To už bylo před chvílí naznačeno.

Moderní přehodnocování jemnosti přitahuje jako zpětnou reakci fascinaci k tvrdosti. Feminizace některých mužů v důsledku debat o rovnocennosti mužského a ženského pohlaví ve společnosti je nechtěně vede k fašistické ideologii.

Což komplikuje úkol solidních – pevných žen, inteligentních a svůdných, které hledají spřízněnou duši. Neexistuje zase tolik mužů, kteří by se jim vyrovnali (pánové, neurážejte se hned!) nebo je překonali, aby mohli být považováni za žádoucí, s určitou úrovní jak ve výchově, tak inteligenčně, finančně, případně s vyšší pozicí v zaměstnání, než mají ony. (Chachacha! Konečně někdo, kdo mi mluví z duše a ještě k tomu mužskej!)

Konec konců bránit hochům, aby se stali muži je zrovna tak špatné pro ženy, jako pro ně.

Mám za to, že o těchto a podobných námětech bychom mohli rozjímat do nekonečna a vždycky bychom našli důvod k polemizování. Ale to je právě dobře a já už se těším, až je budu rozebírat s kamarády, protože mít někoho, kdo má zcela jiný názor, kdo vám nastaví zrcadlo, je fakt hrozně potřebná věc. Nezbytná mozková stimulace, sebezpytování. Čímž se dostávám k výzvě, že máte-li i vy případné připomínky a názory, sem s nimi, se zájmem si je přečtu!

 

 

 

 

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Jak je vám, když musíte spolknout své ego?

    Naše ego nám často způsobí nejrůznější nesnáze a situace, do kterých nás dokáže dostat se můžou docela vymknout z naší nadvlády. Jsou ale i momenty, kdy se okolnosti zvrtnou natolik, že vám třeba může jít o krk, jako se to stalo mně...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku
  • Pojeďte se mnou do zemí, kam se dlouho nesmělo, a které jsou opředeny nejrůznějšími bájemi.

    Myslím, že leckteré z mých popsaných zážitků se asi mnoha lidem prožít nepodařilo a už jistě nepovede, a že v mé poslední e-knížce vy, kteří se v obíhání zeměkoule vyžíváte, jistě najdete ojedinělé a netradiční zajímavosti.

  • Vite, proč si ve vztahu zdánlivě nerozumíte?

    Vesměs se motáme se ve spirále, která nakonec nikam nevede. Mám tedy pro vás četné odpovědi a řešení, stáhněte si je zdarma.

  • Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine

    Rozhodně si nemůžete nechat ujít četbu mého eBooku! Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine, ať se bráníte nebo oddalujete pomyšlení na svou další pouť za hranicí viditelna.

  • Vezměte otěže svého života do rukou a tvořte realitu, ve které chcete žít.

    Pokud se vám v hlavě neustále omílají stejné problémy, hloubáte nad minulostí nebo budoucností, nejste k synchronicitám otevřeni a propásnete je. Zkuste si navyknout stále si opakovat teď a zde. Nyní, tady.

  • Vaši miláčci se neztrácejí, když umřou

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích

  • Neuvěřitelný objev století

    Utajované podzemní místnosti na Machu Picchu, plné pokladu Inků, po kterých už nevědomky přešly statisíce návštěvníků, Objev zapůsobil jako bomba a stále je držen pod pokličkou!