Jak vy se zbavujete strachu?

Musím říct, že já, když už mě popadne, tak dost ztuha. Plácám se v tom, dokud se neobjeví skulinka naděje na nějaké řešení. Snažím se si racionálně analyzovat situaci, uvědomovat si, proč ho vlastně mám, abych ho co nejdřív vystrnadila. Poněvadž žít permanentně ve strachu přece není neodmyslitelnou součástí existence!

Hádejte, která ze dvou nejčastějších emocí hýbajících lidstvem (strach a láska) převládá. Já se přikláním k názoru, obzvlášť v této době, že bohužel ta první.

Dřív mi to vůbec nenapadlo, ale od určité doby, když to někdy „přepísknu“, snažím se vyhloubat, co se za mým chováním skrývá. Strachů je hned několik druhů, mají různé příčiny a povahy, leckdy námi cloumají, aniž bychom si uvědomovali, že jsou to právě obavy, které se nacházejí za našimi reakcemi. Všimli jste si? Když někdy rozpitváte své vystupování a doberete se k příčině, k čemu dojdete? Ta mrcha se dokáže perfektně maskovat!

Naše „obaly“

A teď: kdo se aspoň trochu zajímáte o spiritualitu, víte, že člověk je multidimenzionální. Pro někoho možná trochu komplikovaná představa, ale zjednodušeně a laicky řečeno kolem sebe máme magnetické pole složené z několika neviditelných energetických slupek.

Máme zároveň fyzické, mentální, emocionální, duchovní a další těla. V úrovni fyzické existence jsme zvyklí dělit dění kolem sebe na dobré a zlé, což je, nicméně, velmi relativní pojem, neboť v různých zemích vzhledem k mentalitě, výchově, náboženství nebo místním filozofiím, se tato vnímání velmi liší.

V některých končinách např. upálit ženu nikoho nešokuje, v jiných jim z toho  padá brada v němém úžasu. Někde se jedí kobylky, jinde se to lidem oškliví, zvyky jedněch umývat stejnou hadrou podlahu, nádobí a pak si ji smotat na hlavu coby turban (osobní očité svědectví) vzbuzují nechutnost u druhých.

Strach se skládá z několika faktorů. Na fyzické úrovni je považován za normální a v určitých případech za nezbytný a konstruktivní neboť je vektorem změn. Ale měl by sloužit hlavně k tomu, abychom se třeba nenechali sežrat lvem, nesletěli ze skály apod.

Jedním z význačných poselství Jana Pavla II. bylo „Nemějte strach“.
Proč zrovna strach? Poněvadž dnes se obáváme čím dál víc zcela banálních záležitostí. A jak jste jistě už mockrát slyšeli, strach oslabuje náš imunitní systém a obranné schopnosti organismu jsou tím pádem zredukovány minimálně na polovinu. Důvod? Tělo začne produkovat hormony, které nám v případě nutnosti umožní rychle utíkat.

Těchto poznatků ovšem hbitě využili moci lační jedinci, kteří si uvědomili, že vytvořením nepřítele vyvolají v masách hrůzu a tím jimi mohou lépe manipulovat a ovládnout je. Máme-li strach, ztrácíme schopnost rozhodovat o svém životě a podrobujeme se. Myslím, že dalšího komentáře netřeba.

Magickým slovem je důvěra

Naproti tomu láska, na kterou existují stovky definicí, znamená de facto sdílení, spojení. S někým, s něčím. Propojení se vším, co představuje naši existenci. S tělem, duší, duchem. Láska přetváří, strach zkresluje.

Zatímco strach nás vede k sobě, k, láska nás orientuje k nám, k celku.
Jak se tedy vyšplhat od strachu k lásce? Nebudu vám tu popisovat různé metody, ale prozradím vám úplně jednoduchý návod. Co myslíte, jak byste to řešili?

Jestliže máte například obavy ze samoty, nebo žijete v nejistotě, že se vám něco nepodaří, že neuspějete v práci, apod., soustředíte se na vlastní já. Tím pádem nemáte důvěru v ostatní.

Důvěra v okolí, v přátele, ve druhého, ve vás podněcuje odhodlání podniknout to, čeho byste se jinak neodvážili. Častou chybou ve výchově je např.: „Nespoléhej na druhé, musíš si poradit sám!“ Tohle je ale v naší společnosti prostě nemožné.

Namítnete nejspíš, že po svých četných zkušenostech už věříte málokomu. Chápu, ty tendence mám taky. Přesto ale si myslím, že v jádru lidské povahy je vzájemná pomoc. A jsem přesvědčená, že kdyby šlo opravdu do tuhého, projeví se. Viz případy např. při záplavách, požárech a jiných katastrofách.

Spoustu činností děláme skupinově, v kolektivu. Sounáležitost a synergie nás zbavují strachu. Podnikáme-li něco na vlastní pěst, doprovází nás často nejistota a obavy, které odpadají, probíhá-li ta akce v nějakém společenství.

Paradoxní je, že strach mizí, jakmile zjistíme, že ze stejných příčin ho pociťují i jiní. Protože v momentě, kdy vytváříme určitou jednotu, se cítíme silnější a získáváme sebedůvěru.

Mimosmyslová existence se týká i vás, i když na ni nevěříte

 Na materiální úrovni, coby fyzické bytosti, nás často děsí smrt – jde vlastně o prvotní strach. Toho se lze zbavit prakticky jen vírou v nesmrtelný život. Pokud věříte v to, že tělo je pouze převlek, který si na nějakou dobu navlékáte, není důvod mít ze smrti hrůzu.

Ale jak už jsem podotkla, máme i mentální tělo, které je nesmrtelné, které to fyzické přežívá a sleduje náš další vývoj. Stejně tak tělo emocionální, neboť i po smrti nás provázejí různé emoce a další naše tělo – duchovní, které je nekonečné.

Věříte-li tedy tomuto paradigma, nebude pro vás smrt znamenat žádnou překážku. Naprosto se uvolníte a prožíváte existenci podstatně kvalitněji. Je mi jasné, že mi asi spousta z vás nevěří, směje se tomu, nebo tyhle věty považuje za utopii. Nevadí, nic se neděje, každý si k tomu dojde sám.

Kromě knížky „Zpoza zrcadla“ na mém webu, zprostředkované přímým vyprávěním, existují četná svědectví a videa těch, kteří už se „za oponu“ dostali a „promlouvají“ k nám. O těch, kteří prožili NDE už jsem se zmínila v jiných článcích a najdete jich případně i habaďúru dalších na netu.

Když se o těchto věcech někde zmíníte, samozřejmě se na vás hned někteří vrhnou s množstvím protiargumentů, že jde o psychické nebo chemické vjemy, atd. Přesto se najde i dostatek těch, kteří jsou přesvědčeni, že „něco za tím je.“

Pardón!

Dalším aspektem strachu je pocit viny. Je to vlastně taková auto sabotáž, která nás uvádí jednak do strachu nebýt milován, jednak do jakékoliv absence štěstí. Cítíme-li se vinni, navozujeme si stav ponížení. „Nic si nezasloužím“.

A abychom se z něj vymanili, bude třeba se přehoupnout do pozice sebeúcty, sebejistoty. A víte jak? Díky odpuštění. Umíte si odpustit? Já teda moc ne. Nicméně naučit se odpouštět především sami sobě je prvním krokem k odpouštění druhým. Je to totiž důležitá etapa, která vám umožní začít znovu. Často nás stojí značné úsilí, ale zato nám přináší velkou úlevu.

Já vím, leckdy se vám prominout někomu fakt vyloženě příčí (znám z vlastních zkušeností). V takových případech se můžete obrátit na vyšší sféry, ať už věříte v cokoliv, a požádat, aby to ti „pokročilejší“ udělali za vás. Uvidíte, jak se vám uleví a jaká tíha z vás spadne.

Dovolte si nový start, zbavíte se pocitu viny a přivede vás to k důstojnosti. Napadlo vás někdy, že děláte nebo neděláte nejrůznější věci jen ze strachu, že byste se provinili? Důležité je prostě dělat co hlásáte a hlásat, co děláte. Koherence, integrita. Nepřechovávejte v sobě ani pocit viny, ani obvinění na rtech.

Tzv. výsledný strach. Co si pod ním představujete?
Nebudete mi věřit, ale vyplývá z naší stravy, jejíž vliv na tělo závisí na způsobu, jakým byla potrava vyprodukována. Jde tu např. o průmyslové polotovary, nebo o energie a emoce zvířat, která byla poražena barbarským postupem, a které se ocitají v mase. I kdybyste pozřeli jen jediné sousto, vniká do vás veškerý úděs, který prožilo zvíře v momentě smrti. Dostává se tak do vás strach, který vlastně není váš.

Tím, že jsme takovými „tunely“, kterými putují energie, stává se rovněž, že námi procházejí hrůzy, které prožívají třeba lidé na druhém konci planety, aniž bychom je dokázali lokalizovat, protože se vytvořil egregor obav, který v současné době ovládá planetu. Je tedy zbytečné hledat viníka, když se např. ráno probudíte v rozrušeném nebo otráveném rozpoložení a nevíte proč. Prostě ten stav odešlete, odhoďte, nesoustřeďte se na něj. Odpluje sám.

Mamííííííííííííííí, já se bojím!

Strach z neznáma. Opět závisí na naší sebedůvěře. Např. strach z budoucnosti – nedůvěra v politiky a vědce, obavy z onemocnění – nedůvěra v lékaře. Mnozí si kladou, obzvlášť dnes, otázku, ke komu vlastně mohou mít důvěru. Musím vás asi zklamat, ale odpovím: především v sebe, v kolektiv, ve sjednocení, protože jak jsme si už řekli, jsme-li v něm, strach se vytrácí.

A v neposlední řadě vám chci připomenout, jak je strach nakažlivý. Ale stejně tak i radost. Všimněte si, jak lidé reagují na děsivé nebo naopak ohromné a neobyčejné podněty. Stačí, aby např. vykřikl nebo se zasmál jeden, dav za ním se okamžitě přidá a leckdy ani neví proč. Jak říká W. Churchil: „Jeden člověk s přesvědčením přemůže sto těch, co mají pouze názor“.

Všeobecně vzato, strach vychází ze zapomenutí na to, kým v podstatě jsme: nesmrtelnými spirituálními jedinci, kteří sem, do hmotného světa, přišli prožít a nasbírat zkušenosti.

Spiritualita znamená mít důvěru v prozřetelnost, ve vyšší sféry, ve stvořitele, nazývejte to, jak chcete, které vás neustále vedou po správném chodníčku, i když to tak rozhodně vždy nepůsobí. Jestliže se tomu podvolíte, ušetříte si spoustu zádrhelů. Zní to nejspíš pohádkově, že? Ale rozeberte si zpětně jednotlivé nepříjemné situace svého života. Postřehli jste, že jste tu důvěru pokaždé neměli?

Láska vás vede k rozvíjení dvou hlavních aspektů: klidu na duši a shovívavosti, laskavosti, ušlechtilosti. Umožňuje právě vyhýbat se strachu a s ním spojené potřebě boje.

Někteří jedinci, aby zahnali svůj vnitřní strach, „kradou“ lásku ostatních. Jiní zase, když je někdo nemá rád, se cítí velmi dotčeni. Ale uvědomte si jednu věc. Nakrmí vás to, že vás někdo bude milovat? Láska není potrava. Dotyčný přece má právo nemilovat vás!

Ovšem pokud se ubíráte duchovní cestou, vůbec vám to nevadí, naopak. Dává vám to příležitost milovat za dva a posílíte si tak lásku k sobě. A hádejte co: my jsme vlastně permanentně vyživováni božskou láskou po celý svůj život, jen si ji povětšinou nedokážeme uvědomovat.

„Nevynesl ‘s  odpadky, nemám tě ráda!“ Připomíná vám to něco? Nejde o lásku, když někoho milujete podmíněně. „Mám ho rád, pokud se mnou souhlasí“, a podobné bludy. Nebo když rodiče vymáhají nějakou povinnost na dětech za cenu lásky.

A už vůbec nelze zaměňovat lásku a pravidla. Láska přece není odměnou!
Tím vlastně v dítěti vyvolávají strach z lásky, protože jednou mu řeknou, že ho mají rádi, podruhé, že „jen když“… a ono pak neví, co udělat, aby ji neztratilo.

Je fakt, že jestliže někoho máme rádi, udělujeme mu schopnost nás trápit. Tím jsme si asi prošli už všichni, že?
Když tedy milujeme, sdělme to. To přece neznamená, že souhlasíme se vším, co dotyčný dělá nebo prohlašuje. Vrže vám někdo příšerně do ucha na housle celé hodiny? Nemůžete na něj samozřejmě houknout, že už ho kvůli tomu nemilujete! Jedná se tu o dvě zcela rozlišné roviny.

Přejděte od strachu k lásce! Tím si rozvíjíte laskavost a toleranci, rozšiřuje se vám vědomí, obracíte se ke světu. Zjednodušte si život, život je důležitý, ale nemá být vážný. Nestresujte se, jestliže nedostanete poslední výkřik mobilu, nebo nejnovější model auta. Strach produkuje strach. Zbavte se podřízenosti, vydejte se za svým posláním!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Jak je vám, když musíte spolknout své ego?

    Naše ego nám často způsobí nejrůznější nesnáze a situace, do kterých nás dokáže dostat se můžou docela vymknout z naší nadvlády. Jsou ale i momenty, kdy se okolnosti zvrtnou natolik, že vám třeba může jít o krk, jako se to stalo mně...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku
  • Pojeďte se mnou do zemí, kam se dlouho nesmělo, a které jsou opředeny nejrůznějšími bájemi.

    Myslím, že leckteré z mých popsaných zážitků se asi mnoha lidem prožít nepodařilo a už jistě nepovede, a že v mé poslední e-knížce vy, kteří se v obíhání zeměkoule vyžíváte, jistě najdete ojedinělé a netradiční zajímavosti.

  • Vite, proč si ve vztahu zdánlivě nerozumíte?

    Vesměs se motáme se ve spirále, která nakonec nikam nevede. Mám tedy pro vás četné odpovědi a řešení, stáhněte si je zdarma.

  • Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine

    Rozhodně si nemůžete nechat ujít četbu mého eBooku! Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine, ať se bráníte nebo oddalujete pomyšlení na svou další pouť za hranicí viditelna.

  • Vezměte otěže svého života do rukou a tvořte realitu, ve které chcete žít.

    Pokud se vám v hlavě neustále omílají stejné problémy, hloubáte nad minulostí nebo budoucností, nejste k synchronicitám otevřeni a propásnete je. Zkuste si navyknout stále si opakovat teď a zde. Nyní, tady.

  • Vaši miláčci se neztrácejí, když umřou

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích

  • Neuvěřitelný objev století

    Utajované podzemní místnosti na Machu Picchu, plné pokladu Inků, po kterých už nevědomky přešly statisíce návštěvníků, Objev zapůsobil jako bomba a stále je držen pod pokličkou!