Co takhle dát si špenát ?

Mám dojem, že po zhlédnutí všech mých testíků a analýz se poznáte tak, že ani nebudete potřebovat roentgen :P. Ale zvíte všelicos i o druhých, odhalíte jejich rysy a jejich emocionální a psychické fungování, až na ně budete aplikovat to, co si zjistíte zde.

Dnes  je na programu sice celkem přízemní, nicméně podstatné téma. Podle úvodního obrázku a nadpisu jste už určitě uhodli, oč jde. Prozradíme na sebe, co a jak jíme a co pijeme. Nečekejte na nedělní oběd v rodinném kruhu, vytáhněte blok a tužku a jde se na to! Rodinu a přátele můžete podrobit testu kdykoliv.

Testy, které vám tu v několika článcích předkládám, jsou vesměs založeny jednak na četných výzkumech, jednak (speciálně tahle část) na vědomostech a zkušenostech energetiků a odborníků na výživu. Tento je docela detailní, tak si ho užijte.

Ať už jde o kteroukoliv inklinaci, k cukru, kávě, alkoholu, nebo jiným dochucovacím ingrediencím, tyto podvědomé reakce nejsou u nikoho  náhodné a pokaždé se za nimi „něco“ skrývá.

Takže pojďme si nejdřív si zodpovědět vaše všeobecné základní tendence. Máte spíš rádi sladké nebo slané, kořeněné, kyselé, nebo masa? Napište si, čemu z toho dáváte většinou přednost.

A potom si ve stručnosti uveďte, co momentálně konzumujete. Máte sklony k mlsání a to pouze poslední dobou, nebo od vždycky, nebo je vaše strava vyvážená mezi slaným a sladkým? Pište vše, i když jíte velmi zdravě.

Sladíte ?

Začneme asi největší skupinou, těmi, co podléhají, když procházejí kolem cukrárny, nebo doma každý týden napečou fantastické koláče a ty pak během víkendu mizí v rodinných útrobách. Problematika, kterou jistě většinou ovládáte.

Je mi jasné, že spousta z vás se už nějakou dobu zajímá o správnou životosprávu a tedy má určité ponětí o účincích tohoto našeho milovaného jedu. Jak jste na tom s těmito lákadly?

Já jsem propadla zvyku dát si každý den dopoledne proužek hořké čokolády (s mandlemi nebo oříšky) a odpoledne nějaký oplatek nebo jinou dobrůtku. Sice to nepřeháním, ale je ze mě takřka úplný závislák. To, čím, je pro někoho cigáro, je mně proužek čokolády. Na rozdíl od kuřáků já jen jeden denně.

Jenže když sečteme všechny obsahy cukru, které za den pozřeme, neboť je vlastně skoro ve všem, ať už v zákuscích, alkoholu, chlebu, těstovinách nebo sodách, dělá to docela slušné kvantum.

Na druhé straně je tady fakt, že během půstu mi ani nenapadne, že by mi to chybělo. Z čehož zcela jasně vyplývá, že jde čistě o psychickou záležitost. Co myslíte, že mi asi tak chybí?

Pokud jste na tom, jako já – nebo ještě hůř – potřebujete trochu (nebo hodně???) citu, ocenění, uznání, ale touha po sladkém může vyjadřovat i nedostatek sebedůvěry a sebelásky. Nejspíš se vám už rozsvítilo a máte jasno.

Zabrousíme v analýze ještě dál – potřebujete-li opravdu hóóódně cukru, měli byste si uvědomit, že vaše blaho nezávisí na druhých. Stejně tak jako přiřkneme cukru moc odstartovat v nás serotonin, uvalujeme ten samý požadavek na druhé. Očekáváme od nich příliš, že nás budou oblažovat.

Jedná se, jak jste už pochopili, o afektivní nedostatky. Dávám, jsem empatický, ale na oplátku čekám uznání. Tyto emoce mohou být dlouhodobé nebo jen přechodné. A mohou pramenit až z vašeho dětství. Prostě něžnost, projevení citu, empatie, pohlazení po duši, jsou pro vás velmi důležité.

Vzpomeňte si na některé z těchto svých „sladkých“ period a zkuste si uvědomit, co vás k zvýšenému požívání cukrů vedlo. Někdo vás vytočil, zažili jste citové zklamání, nějaké nesrovnalosti v práci nebo s někým blízkým, případně známým.

Zeptáte se, jestli cukr může kompenzovat nějaké prázdno? Samozřejmě. Jídlo všeobecně nahrazuje něco, co nám chybí. Ale u cukrů je to očividnější a týká se to především zmíněné citové oblasti.

Dál vás možná napadne, jestli zde záleží např. i na množství zblajznuté čokolády nebo jiného pamlsku. Jde o to, jakým stresem si zrovna procházíte. Logicky, čím větší stísněnost, tím silnější pocit nutnosti se ho zbavit, odreagovat se, tedy zvýší dávky. Někdo si sladké užívá, až má nervující den za sebou, jiný ji naopak hltá, aby se uklidnil, je pro něj něco jako útěcha.

Sůl nad zlato

Sůl, bych řekla, je z psychologického hlediska trochu méně rozebíraná. Nicméně je fakt, že uskutečněné analýzy odpovídají takřka na 100% věrohodně vašim vlastnostem. Několik stovek přesolujících osob, které prošli testem, sami sebe, nebo své bližní, naprosto identifikovali.

Někdo, kdo hodně solí, lpí na tom, aby se věci děly tak, jak on si to představuje, jak to rozhodl.  Je dost rigidní a ví přesně, jak daná věc (dle něj) má vypadat. Ovšem v případě neúspěchu pak má tendenci se velice podceňovat, eventuálně kritizovat ostatní. Tihle jedinci by se měli naučit milovat sebe i druhé. Dost zřídka vyjadřují své city, své nelibosti a nosí si je spíš v nitru.

Pokud si myslíte, že charakteristika na vás vůbec, ale vůbec nesedí, zkuste se zeptat svého okolí. Často se totiž stává, že sami sebe nevidíme, nebo si určité vlastnosti nechceme přiznat, až nám někdo řekne a zdůvodní, že to teda zase jo, že přesně takoví jsme!

Kušňa v plamenech a kafe na to

I tenhle zvyk je dost výmluvný stejně jako to, že někdo pije nesčetné kávy denně. Jde tu často o potřebu stimulace, pohybu, elánu, činnosti ve svém životě. Projevují se tak ti, kdo mají rádi nějaké změny, podněty, vybuzení, vnější motivaci. Samozřejmě zde mluvím o neobvyklých dávkách.

Je ovšem na bíledni, že  se ale taky může jednat o návyky. Někdo, kdo třeba žije v Indii, se těžko vrhne na „neslané nemastné“. Ten, pokud mu s prominutím nehoří u zadku, si nasype i na volská oka nasekané feferonky až se mu od huby kouří (vlastní zážitek).

Tak už se netvařte tak kysele!

Někdo se pozná, jiný si asi řekne, no takhle jsem si to fakt nepředstavoval. Milovníkům octa a jiných hodně kyselých potravin, kteří jich konzumují kvanta a sní třeba několik citrónů denně: zamyslete se nad tím, proti komu se bouříte.

Pohybuje se ve vašem životě někdo, nebo odehrává se něco, co vás rozčiluje? Kyselost tělo špatně tráví, i vám se pravděpodobně nedaří rozžvejkat něco, co vám někdo řekl nebo udělal.

 Zhořkl vám úsměv na rtech?

Patříte mezi lidi, kterým hořké chutná? Zamyslete se nad tím, jestli v sobě nenosíte nějakou zatrpklost, roztrpčenost, zklamání, nespravedlnosti, kterých se vám dostalo a které nedokážete překousnout. Spousta lidí např. není spokojená s podmínkami, kolektivem nebo big bossem v práci a samozřejmě to v sobě nosí, případně tutlá dnes a denně. K jiným se dejme tomu zase někdo blízký zachoval urážlivě nebo nekorektně a oni to nemůžou rozdejchat.

Masa a tuky

Odborníci na životosprávu vám řeknou, že maso reprezentuje chuť kousnout. Transponováno do psychické úrovně = potřeba vyjádřit své emoce. Masožravci, kteří si v poledne dají biftek, večer třeba žebírko, kotletu nebo salámovou mísu a další dny pokračují stejným rytmem a bez masa neexistují, jsou vesměs osoby cholerické až agresívní. Zřídka jsou klidní. Schválně, všimněte si toho.

Mimochodem, možná víte, že během 40 denního půstu, založeného ve 4. stol. katolíky, se nekonzumovalo maso, aby se vyrovnala a umírnila lidská nátura, která byla v tu dobu pod silným bojovným vlivem planety Mars. Bezmasý jídelníček měl za úkol jeho účinky kompenzovat. Odtud pak rozšíření půstu nebo bezmasého stolování i do jiných náboženství.

Jste zvyklí jídlo zhltnout a polykat velké kusy?

Doporučila bych vám naučit se najít si čas k žití. Dělá vám potíže vychutnat si každý okamžik. Takoví lidí se chovají stejně, ať jdou do restaurace, cestují, nebo praktikují jiné záliby. Na cestách prolítnou krajinu, aniž by ji pořádně vnímali, protože spěchají. V restauraci mluví např. o zítřejší práci a nakonec ani nevědí, co vlastně jedli, anebo jak to vlastně chutnalo. V mnohých oblastech prostě příliš chvátají.

Je fakt, že já jsem si už několikrát uvědomila, že jím příliš rychle a nakonec nejen, že nemám pocit nasycení, ale pod vlivem neustálého přísunu myšlenek na vše možné, ani nevychutnám to, co jsem si uvařila a na co se těšila. A pak jsem zklamaná. Vybavme si větu, kterou říká jedna má známá svému muži: „Zpomal, nikdo ti to jídlo neukradne!“

Naopak jsou zase lidičky, kteří se u jídla šííííleně loudají, což taky není zrovna ideální. Charakterizuje je strach z budoucnosti, obavy z postoupení kupředu, z pokroku, z možnosti dostat se dál. Rádi setrvávají v přítomnosti.

Namítnete nejspíš, že jíst se pomalu má a každé sousto že se má prý přežvýkat nejmíň 26x (proč zrovna 26x to teda nevím a chtěla bych vědět, jak pak takový oběd vypadá: „Nemluv teď na mě, počítám si sousto“… ), ale tady se jedná o ty, kteří u talíře vysedávají hodiny.

A co takhle vybíraví, jste?

Konzumujete stále stejné věci ze strachu, že by vám neověřené menu třeba nechutnalo? Máte obavy ze změn? I vy se možná bojíte objevovat nové věci a vstoupit do neznáma a to v jakékoliv sféře.

Někteří i na cestách v cizích zemích, místo aby ochutnali neznámé pochoutky, vyhledávají za každou cenu restaurace, kde si pak dají to stejné, co doma. Bojí se rizika, nesnesou změnu ve svých zvycích, jsou stereotypní.

Mám ve svém okolí rodinu, která chodí pokaždé do té samé restaurace, sedá si ke stejnému stolu a vybírá si naprosto neměnně ty samé pokrmy. Bych se teda asi picla!

Všimněte si někdy, co nakupujete. Když se třeba v regále objeví nová lákavá poživatina, otestujete si ji? Střídáte potraviny, nebo si domů nesete pokaždé to samé, abyste měli určitou jistotu, že se nezklamete?
Myslím, že není k zahození se nad tím trochu pozastavit a uvědomit si, jak se vlastně projevujeme.

Alkohol, případně drogy

Nic nového pod sluncem, jistě vás nepřekvapí fakt, že jde o potřebu utéct z reality. Často jde i o nepřijetí sama sebe, strachy, úzkosti, únik, někdy potlačovanou zlost.

Jestli trpíte nechutenstvím, tak

pokud jde o nedostatek chuti k jídlu během nějakého komplikovaného období, které zrovna prožíváte, o nic závažného nejde. Ovšem průběžné dlouhotrvající nechutenství může vést až k anorexii. Ale i kdybychom nezašli tak daleko, můžete vypozorovat, že prakticky vždy představuje nějaký autodestruktivní rys.

„Nezasluhuji si žít“, „nestarám se o své tělo“, je mi jedno, jak vypadám, atd… Máte-li doma školáka, který najednou přestal mít hlad a nejeví zájem o jídlo, dejte si pozor, může se jednat o nějaké dost vážné problémy ve škole (třeba šikanování).
Kdo se takhle projevuje, dost možná prožil trauma nebo je v depresi. Tyhle úkazy, pokud jsou dlouhodobé, jsou vždycky alarmující a neměly by se podceňovat.

A naopak, kdo z vás se přejídáte?

Už jste otrávení ze své nadváhy? Ten, kdo se přecpává, podvědomě vyjadřuje nějaký zádrhel ve svém psychickém rozpoložení a i jemu je naprosto lhostejné, jestli mu velikost oblečení vyletí o tři čísla. Svědčí to o nedostatku sebelásky a sebedůvěry a je dost možné, že propadá beznaději, že se cítí kvůli něčemu vinným.

Namítnete asi, že jsou jedinci, kteří jíst hodně potřebují. Vydávají při práci spoustu kalorií a potřebují je doplnit. Nemám samozřejmě nic proti tomu. Ale jde nám tady o ty, kteří to přehánějí. Vůbec nejsou hladoví, ale cpou se třeba už jen ze zvyku. Nebo třeba nemají ani chuť, ale „je to tu, tak proč bych si nedal?“

Osobně znám minimálně jeden národ, kde to, co snědí na posezení, a to ať muži nebo ženy, by mně osobně stačilo nejmíň na tři dny. Nestačím pokaždé zírat, kam to do nich padá a jen si kladu otázku, jaké zdravotní následky se u nich časem projeví.

Jste na návštěvě a hostitel vám předloží plný talíř. Už nemůžete, cítíte, že máte fakt dost, ale nechcete být nezpůsobní a pomyslíte si, „co budu nechávat zbytky, to už dojedu.“ A jste vedle. Každý výživář vám řekne, že je to blbost. Ani dvě lžičky navíc byste neměli polknout.

Jenže jsme z dětství rodiči tak vycepovaní, že ze slušnosti prostě talíř vymeteme. I když – zase záleží na tom, kde žijeme, nebo kam jsme pozvaní. Jsou země, kde když něco v talíři nezůstane, je to naopak považováno za nevychovanost.

A to samé platí i pro cigarety. Spoustě kuřáků stačí pár šluků, aby se potřebnou dávkou dostali do kýženého rozpoložení, ale protože nechtějí plýtvat, dojedou ji celou.
A z těchto programů, které si v sobě celoživotně nosíme, se dost těžko vyvlíkáme.

Jak na to? V momentě, kdy cítíte, že máte dost, ať už jíte, pijete, nebo kouříte, zkuste se si navyknout následující: naučte se poslouchat své tělo, udělejte si odstup od věci a nařiďte sami sobě: „teď to přece nejez, když nemáš hlad nebo chuť, dáš si až pak. Jakmile se sami sebe dokážete zeptat, jestli máte na to nebo ono v danou chvíli fakt chuť, udělali jste velký pokrok.

Ládujete do sebe páté přes deváté?

Od malička nám vštěpovali, že se jí napřed slané, pak sladké a že oběd nebo večeře začínají předkrmem, následuje hlavní chod, salát a nakonec moučník.

Myslím si sice, že při bezmyšlenkovitém uždibování tudle támhle všeho dohromady asi moc vděčnosti od žaludku očekávat nemůžeme, nicméně když jste jednou za čas pozvaní například na raut nebo ke švédskému stolu a máte chuť ochutnat od každého, proč ne?

Hlavně si při tom ale nevyčítejte, že nejíte tak, jak vás doma nebo ve školce naprogramovali. Jistě ani pro vás není žádným tajemstvím, že negativní myšlenky při jídle mají dopad na organismus, žejo?

Osobně si nejsem jistá, že je velký rozdíl v tom, jestli sníte nejdřív maso a za 10 minut na to dort, nebo obráceně. Ovšem nejsem výživářka. Musím ale přiznat, že sama mám ve zvyku si dát nějaký pamlsek až nejmíň za 2 – 3 h po obědě.

Čímž se končí výčet našich stravovacích způsobů nebo zlozvyků a jejich psychických příčin. Doufám, že vám test pomohl si uvědomit, jaké případné nešvary máte, porozumět tím pádem některým svým reakcím a eventuálně na nich zapracovat.

Pokud máte testy rádi, čeká vás vbrzku další – o tom, jak se oblékáte, co nosíte.

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • O co, že do toho pořádně nevidíte!

    Neváhejte a začtěte se do mého eBooku, který vám jistojistě poskytne osvětlení a rady, jak si v dosavadním neuspokojivém partnerském vztahu vytvořit soulad a pohodu. Potýkáte se s otázkami proč se nám děje to a ono a proč si vlastně zdánlivě nerozumíte? Mám pro vás četné odpovědi, stáhněte si je zdarma.

  • Někdo z vás už někdy nakoukl za…?

    Mé odhalení toho, co vás čeká a nemine za hranicí viditelna vás může jen povzbudit, rozveselit a zpříjemnit vám pohled na tuhle nepopulární tématiku. Tak neváhejte a začtěte se, jsem si jistá, že vás uklidní, zbaví úzkosti a zodpoví spousty vašich otázek.

  • Budoucnost si vybíráme za plného vědomí

    !

  • Naši domácí mazlíčci se neztrácejí

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích a možnosti komunikace s nimi.

  • Záhada utajovaného vchodu pod Machu Picchu

    Když jsem před lety při své první návštěvě Peru procházela jeho nejznámějším archeologickým nalezištěm, netušila jsem, že se pode mnou nacházejí prostory obsahující všestranné bohatství...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku