A že nemáte stejnou neděli jako já?

Miluju neděle. Když ráno vstávám, z okolních ložnic sálá klid a mír, sousedé ještě většinou spí, nikdo nechvátá po ulici do práce, neřítí se jí auta, nelítají už od 5 h letadla a jeden by řek, že i ptáci slaví neděli a prozpěvují, co hrdlo ráčí. Já ji samozřejmě slavím s nimi.

Budím se automaticky ve stejnou hodinu, jako každý jiný den, neb jsem prostě jak slepice naprogramovaná na svítání slunce. Když se pak přesunu do jiných končin světa, kde svítá třeba o hodinu dřív, procitám s prvními dopady paprsků rýsujícími se na východním horizontu.

A vy? Pociťujete taky ten rozdíl v energii, která vás obklopuje v neděli a během týdne? Všimli jste si někdy, jak na vás podvědomě působí nedělní idyla ostatních? Nebo jste z toho dne otráveni a nudíte se? Nebaví vás např. rodinné víkendové obědy a návštěvy?

Tato rána tedy vnímám poklidnou atmosféru, ve které se koupe celé okolí a je mi blaze. Po stresu ani památky, lidi okolo povětšinou vystrkují líně nos až kolem 9. h. Nějak mám pocit jakéhosi svátku, dodržuji si malé rituálky a pokud mi to něco nepokazí, nacházím se v povznešené náladě.

Třeba celý týden ráno před snídaní cvičím, ale v neděli si dělám pauzu. Každý den si k snídani chystám senzační „ovocnou mňamku“, ale na neděli si buď upeču nějaký koláč, nebo si dám ovesnou kaši s medem a ovocem. Takhle jsem to dřív nepraktikovala, žila jsem v neustálém poklusu a horečnaté činnosti.

Dnes to vidím trochu jinak a dělám jinak. Ale musím se vám přiznat, že jsem se ještě pořád nenaučila aspoň občas nedělat nic. Namítnete asi, že je to chyba, že? Souhlasím, ale dýl, než deset minut to nevydržím, vy jo?

Dovedete si představit, že jsou jedinci, kteří neděli nesnáší, protože vědí, že následující ráno už zase poletí do práce? Doufám, že k nim nepatříte. Kdyby dokázali tyto myšlenky odložit, užili by si příjemně volného dne.

Asi jste už uhodli, kam tou zpovědí mířím. Spousta z nás má teď nuceně neděli každý den, a přestože nemůžeme, my zde v Paříži, na rozdíl od vás v zemích českých a moravských, doslovně vytáhnout paty z domu, nemáte zdání, jak si ten pokoj a  pohodu zatím užívám. Je fakt, že nemám za zády nervózního, nabručenýho manžela, ani bečící dětičky, v tom mám asi výhodu oproti některým.

Kromě zcela neobvyklých trylků ptáků, kteří se osmělili a přiletěli zvědavě podívat, co se to vlastně děje v místech, kam je rodiče dosud pro jistotu nepustili, se éterem nese ticho a klid po celý den. Vybízí přímo k meditaci a usebrání. Navíc tomu nahrává nádherné počasí s letně modrou oblohou a zářivým kotoučem, které nás, po pěti měsíčních nepřetržitých lijácích, oblažuje už tři týdny.

Četla jsem lecjaká zamyšlení, teorie o přínosu karantény, všelijaké rady, filosofování a myšlenky o tom, k čemu je tahle situace dobrá, co z ní vytěžit a jak ji strávit. Běžně jsem dost akční typ a mám neustále nutkavou potřebu obíhat svět, jak už jsem se zmínila ve svých článcích Co mě pudilo k prozkoumání neprojevenéhonebo „Jsme spokojeni ve svých přístavech?

A to jak v malém, tak velkém měřítku. Takže by se dalo čekat, že pro mě zarach bude neskonalým utrpením.

Možná mi to nebudete věřit, ale houby. Nejspíš proto, že jsem se na to duševně připravila a taky mám průpravu po už zmíněném období podzimu a zimy, kdy se prakticky nedalo nikam vylézt. V každém případě, to beru tak, že veškeré zkušenosti, které zažíváme, nás činí moudřejšími, méně impulzívnějšími a pomáhají nám mít větší pochopení pro druhé. Rozšiřují naše vědomí.

Nekecám, fakt se naprosto nenudím. Člověk si vždycky najde něco, čím se zabývat, o co se zajímat, co nového se přiučit nebo na co stále odkládaného a dlouhodobě zanedbávaného konečně dojde, že dámy? Máte to taky tak?

Sice se konečně dostavilo dlouho vytoužené jaro s veškerým svým překrásným převlekem a jeden by měl spíš chuť, po těch zdejších olověně šedých nekonečných měsících, jít obdivovat rozkvetlé jabloně, magnolie, kouzelné japonské třešně a ostatní barevné nádhery prozářené sluncem, ale máme holt smůlu, letos se pro nás konají jen až tam, kam oko dohlédne z okna.

Takže co teď?

Určitě vám nebude dělat potíže se uvědomit, že nemoci jsou vlastně vzkazy naší duše, které se přes veškeré pokusy nepodařilo, aby ji naše vědomí zaslechlo. Kdyby naše vědomí bylo na duši napojeno, nemuselo by k tomu dojít. Nemoci by se nekonaly.

A když už jsem u toho, pokud jde o stárnutí, kdo četl Deepaka Chopru, ví, že stárnutí je pouze víra kolektivního vědomí. Dokud sami neuvěříme, že stárneme, nepodlehneme mu. Bohužel, teorie je senzační, ale jak ji aplikovat, že? K tomu už člověk musí mít hodně strukturovanou mysl. Já k ní mám teda ještě dost velkej kus a podle toho taky vypadám…

Nicméně, třeba proč byste si během této mimořádné situace vnuceného klidu nemohli pustit představivost na špacír a popřemýšlet nad tím, jaká byla vaše existence doposud a co byste mohli udělat jinak, líp, radostněji, jednodušeji? A najednou zjistíte, že nechápete, ne jak jste dosud mohli žít bez…, ale jak jste mohli připustit a žít s….

No ne, nevztahujte to hned na svůj protějšek! Teď nemám na mysli partnery/ky, ale spíš způsob existence, povrchní vztahy, shrabování materiálních „hodnot“, němou neosobní komunikaci a další nešvary té „úžasné“ moderní společnosti napěchované ještě úžasnější technologií. Samozřejmě nic proti nim, do určité míry.

Čili jestli nejste spokojeni s tím, jak se dodnes odehrávalo vaše žití, máte ohromnou příležitost s tím něco udělat. V luftě lítá spousta nápadů a řešení, stačí se na ně napojit. Jak? Uděláte si v sobě prázdno a vplujete do svého nitra, což je touto dobou podstatně snazší, vzhledem k absenci agresivity, negativity a všudypřítomného stresu.

Nebudete koukat do bedny na zprávy, poslouchat 150. teorii o tom, kdo za to může a proč, jaké to bude mít následky a co z toho vyplyne. To budeme bezpochyby povětšinou řešit, až k tomu dojde. Zkusíte si zameditovat, vyprázdnit hlavu stejně, jako když sedíte na záchodě, protože, jak všichni víme, tam k nám pokaždý jaksi slítnou ty nejlepší rady.

Já jsem se po delším váhání zapsala do devítiměsíčního kurzu rozšiřování vědomí v naději, že mi usnadní leckterá důležitá rozhodování, která v sobě tutlám už pár let a která nejsem schopná rozčísnout!

Takže než zase blbost vykvete velkými květy, jak se vyjádřil nedávno bývalý prezident, než na nás po virové krizi vlády vychrlí všechny zákazy a příkazy, nejrůznější omezení a nařízení týkající se zhroucené ekonomie, rozpadlých sociálních vztahů, nutnosti utáhnout si opasek, atd. a učiní „fantastická“ opatření k přežití, než tedy k tomuhle všemu dojde, na rozdíl od některých, já do zásoby načerpávám a skladuji kalorie nikoli potravinové, nýbrž pohodové.

V přesvědčení, že mi pak usnadní nasávat sílu k překonávání právě zmíněných chystaných, bezpochyby „nevyhnutelných“ ustanovení a usnesení. Nemá cenu se tím zabývat předem, když stejně nevíme, jak vše dopadne, co se změní a k čemu všemu ještě dojde. No ne?

Takže milujte své neděle, i neneděle, užívejte klidu a míru, dokud jsou. Nějak bude, stejně s tím nic nenaděláme. Třeba se vrátíme aspoň k některým starým hodnotám a budeme se na věci dívat pod jiným úhlem. Rozšíříme si trochu vědomí a necháme k sobě zase proniknout starou dobrou lásku. Nebo spíš proměněnou a svěží?

 

 

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • O co, že do toho pořádně nevidíte!

    Neváhejte a začtěte se do mého eBooku, který vám jistojistě poskytne osvětlení a rady, jak si v dosavadním neuspokojivém partnerském vztahu vytvořit soulad a pohodu. Potýkáte se s otázkami proč se nám děje to a ono a proč si vlastně zdánlivě nerozumíte? Mám pro vás četné odpovědi, stáhněte si je zdarma.

  • Někdo z vás už někdy nakoukl za…?

    Mé odhalení toho, co vás čeká a nemine za hranicí viditelna vás může jen povzbudit, rozveselit a zpříjemnit vám pohled na tuhle nepopulární tématiku. Tak neváhejte a začtěte se, jsem si jistá, že vás uklidní, zbaví úzkosti a zodpoví spousty vašich otázek.

  • Budoucnost si vybíráme za plného vědomí

    !

  • Naši domácí mazlíčci se neztrácejí

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích a možnosti komunikace s nimi.

  • Záhada utajovaného vchodu pod Machu Picchu

    Když jsem před lety při své první návštěvě Peru procházela jeho nejznámějším archeologickým nalezištěm, netušila jsem, že se pode mnou nacházejí prostory obsahující všestranné bohatství...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku