…a vaří na nás křivý války!

„Kdo?“
„Vědomý pole.“

Jsem se zas měla dozvědět něco docela závratnýho a dost neuvěřitelnýho, v každým případě dosud neslýchanýho. O čem pak budu, a vy jistě se mnou, ještě dlouho rozjímat. Tu máte jen malý nástin toho, co vše se odehrává na neviditelné úrovni.


„Jaký pole???“
„Říkám: vědomý.“
Koukám, jak sůva z nudlí a připadám si připitoměle. „O co go?“

„Dyť ti to povídám!
Hele, než vznikne foton, musí existovat světelný pole, elektron potřebuje ke svému vzniku elektrický pole, magnetická tyč zase zemský magnetický pole. Ovšem světelný pole, který si někteří můžou interpretovat jako zdroj všeho stvořenýho kolem sebe, není polem fyzickým, nýbrž abstraktním, polem vědomí, jo? Vnímáme své vědomí jako světlo, ale není to velmi rozdílný od toho, co pozorujeme běžně.“

„Furt nechápu…,“ civím dál.

Prostě vědomý pole, kterým vnímáme svět a kterým ovlivňujeme své akce. To, který v sobě skrývá netušené možnosti a schopnosti, to, jímž můžeme působit na tisíce situací, ale jehož pořád ještě z velké většiny neumíme využívat tak, aby nám kdykoliv posloužilo. Ale neboj, dopídíš se toho, evoluce je za dveřma!“

„No to jsem teda fakt šťastná, už jsem se bála, že zaostanu!“, dělám si z něj srandu.

Tak vážně, jo? Fakt si myslím, že málokdo z vás někdy netrpěl velkými bolestmi, nebo nebyl nějakou dobu závislý na utišujících lécích. A jestli vy sami ne, možná máte ve svém okolí i někoho, kdo se rád dozví o existenci revoluční metody, jak se zbavit neutuchajících bolestí a hlavně některých závislostí, včetně drog. Budete koukat!

Hinduističtí mudrci tvrdí (a dnes už nejen oni), že vědomí je všemocné. Je podle nich schopné čehokoliv, včetně samouzdravení, čili obsahuje všemožná řešení. Už vidím, jak se začínáte ošívat a vloudila se do vás pochybnost, že?

Je už ale přece všeobecně známej fakt, že myšlenky a emoce ovlivňují naše zdraví, takže spojení ducha s tělem není novinkou!

Ale když nedáte, přesvědčíme se na konkrétních výsledcích:
Terapeutka Evelyna Silvers (dále už jen E. S.) žijící v Los Angeles se specializovala na protibolestnou terapii a toxikomanii. Naučila své pacienty vytvořit obdivuhodnou techniku zbavující je bolestí nebo závislostí pomocí sugesce a řízené myšlenky. Vybízí je k vyprodukování „mozkových drog“, které zjevně působí jako ty pravé. Co vy na to? Teda mít možnost, jdu se k ní hned tuhle metodu naučit.

Zjistila, že může u pacientů trpících dlouhodobými migrénami, artritidou nebo lumbálními bolestmi, dosáhnout toho, aby na požádání vyvinuli substance schopné ulevit jim s velkou efektivitou od bolesti. V podstatě šlo jen o implementaci organických analgetik, které vědomě umí používat jen málokdo.

Někteří výzkumníci tvrdí, že vědí, jak endomorfiny vybudit. Ale nikde jsem se, bohužel, nedočetla jak. Existuje množství terapií všeho druhu, ale žádná zatím nehovoří o té následující:

Bezvadný je, že objevení endomorfinů, (nespleťte si s endorfiny) jinak nazývaných vnitřní tělesná analgetika, pak prokázalo jejich podstatně vyšší účinek, než u prodávaných opiátů. Připadá mi to až neskutečný a vám? Endomorfiny jsou vlastně druhem endorfinů, jsou to přírodní opiátové mozkové a trávící neuropeptidy. Tomuto endogennímu morfiu se říká, jak už asi víte, hormon potěšení a k úlevě od bolesti je nezbytný.

Jak na to šla

E. S. rezolutně a přesvědčivě oznámila svým pacientům, že vnitřní lékárna jejich mozku je schopna vyléčit veškeré poruchy a že jim sdělí jednoduchou techniku na výrobu „mozkových drog“, které je zbaví zakořeněných chronických bolestí. Odvážný, výrok, že? Na místě těch lidiček bych asi byla dost skeptická.

Pak je vyzvala, ať zavřou oči a představují si, že produkují příliv svých navyklých drog nebo léků do hlavy, ale zatím ať je neuvolňují, protože je totiž třeba jich vyrobit patřičné množství. Trvalo několik minut, kdy pacienti cítili zvyšující se hladinu látky proti bolesti a netrpělivě očekávali pokyn k jejímu vypuštění. Když ho konečně zaslechli, nechali proudit její tok do krevního oběhu.

Jejich oči civěly do prázdna a každý byl pohroužen do své vnitřní poutě. Ti, např., kteří byli navyklí na kokain, potom vyprávěli, že znovu prožívali úseky ze svého dětství. Lidé požívající Valium koktali při řeči, alkoholici povídali o situacích, které u nich předtím vyvolávaly prudké obranné reflexy.

V té chvíli téměř všichni pocítili náhlou úlevu od bolesti, jakoby byli po silné dávce morfiové injekce. Chronické bolesti odolávající všem dosavadním způsobům léčby se buď významně zmenšily, nebo zcela zmizely! Když se pak vrátili domů, mnoho z nich mohlo úplně upustit od předepsaných analgetik.
Pohádka o víle s kouzelným proutkem? Ne, o výzkumnici schopností a moci lidského vědomí.

Pokud jde o toxikomany, používání této techniky zjevně vymýtilo nejen bolest, ale dokonce i zamezilo pocitu potřeby drog a to bez recidivy a i u těch, kteří je brali přes dvacet let. Chapeau, Madame!!! Klobouk dolů!

Definitivní nezávislost?

Po nějaké době E. S. vysvětlovala v jedné skupině toxikomanů, že jejich mozek je schopen vyrobit přesnou dávku kterékoliv drogy, jakou si mohou pořídit na ulici a tedy že jim vlastně nabízí doživotní zásobování čistých drog bez sekundárních účinků a především bez pocitu provinění.Zní vám to pořád ještě jako utopie, že? Jde ale jen o mazanou terapeutickou kombinaci spojující moc sugesce a vědy, i když vědy dosud v plenkách, poněvadž existence mozkové produkce ekvivalentní určitým drogám nebyla dosud zcela prokázána anebo se o tom cudně mlčí… jako o spoustě dalších převratných objevů ohrožujících enormní zisky farmakologického průmyslu.

A nakonec skupině E. S. ohlásila: „Drogy vás ovládaly po celá léta, teď budete vládnout vy jim.“ A basta!

Takže tady máte vynikající příklad způsobu, jakým může vědomí uzdravovat. Už vidím vaše skeptické výrazy. Jasně, něco takového jsme dosud neslyšeli, nezažili, nečekali. Ale to přece ještě neznamená, že to neexistuje, stejně jako to světelné pole obsahující nekonečný výběr variant tvoření, které si volí naše interpretace – za chvilinku si přečtete. A to je teprve začátek objevů!

Váš mozek se sám o sobě nedokáže osvobodit. Potřebuje k tomu instrukce z mentální oblasti. Ty mu neustále dodáváme podle vštípených vzorců. A v tom je právě jádro pudla. PODLE NAVYKLÝCH SCHEMAT. Vykašlat se na ně, protože nás svazují a zavádějí do stále stejných kolejí!

Což právě E. S. provedla a potvrzuje tak výsledky četných bádání, pokud jde o konexi těla a ducha, o níž se praví, že dokáže vše. Vezměte si třeba efekt placeba, který určitě všichni znáte, možná máte i vyzkoušený: aby fungoval, musí duch vytvořit něco nového, nezávislého na zdroji, který by mozek předem znal.

Předpokládali byste tato fakta ?

Když vidíme světlo, náš mozek vlastně vybírá zcela abstraktní vlastnosti z pole a interpretuje jej jako světlo. V podstatě vše, čeho se dotýkáme, co slyšíme, chutnáme, bylo vybráno z nekonečné zásoby energetických vibrací pole.

Představte si třeba nějaký list a trn růže. Oba jsou živeni stejným slunečním světlem, neustále vystaveni světelnému spektru. Budete se asi divit, ale jak pro jeden, tak pro druhý je fotosyntéza absolutně tatáž a pokud byste se probírali jejich buněčnou strukturou, uvidíte, že mají stejné molekuly a že jejich DNA je totožná. Překvapuje vás to? Mě teda jo.

Rozdíl mezi listem a trnem je záležitostí výběru. Trn si své světlo proměňuje v něco tvrdého, špičatého a pichlavého. Zatímco list z něj stvoří něco měkkého, zakulaceného a průsvitného. Samo o sobě nemá sluneční světlo žádnou z těchto vlastností. Mohli byste tvrdit, že je tvrdé nebo měkké, kulaté nebo ostré? Nemohli. Nevíme, jakým způsobem jsou tyto vlastnosti z pole vyjmuty, i když nevypadají na to, že by v něm vůbec byly obsaženy, že? Nicméně existují jako možnosti projevu pole.

V určitém stádiu vědomí (v hlubokém spánku) nemáme se světlem žádnou interakci. Během něj si vyrábíme světelné obrazy v hlavě. V bdělém stavu to vypadá tak, že světlo je mimo nás. Ovšem ve skutečnosti světlo nepřestalo být možností pole čekající na aktivaci naším duchem. Je tedy třeba pochopit, že pole není věc, jde o abstrakci, kdy my dáváme věci tvar.

V praxi…

Jak víte, před několika desítkami let se začaly praktikovat úspěšné a bezrizikové operace šedého zákalu, což v leckterých případech přineslo zrak slepým od narození. Nevím, jestli si dokážete představit, jak byste asi vy reagovali na podobnou situaci. Tak se mrkněte, co vše se za tím skrývá a co by nám ani ve snu nenapadlo:

Tihle lidé předtím nežili ve světě prostoru a vzdáleností, které my vidící považujeme za zcela evidentní. A možná se budete divit, že od chvíle, kdy byli najednou vydáni na pospas světlu, se vůbec necítili vysvobozeni, ale naopak stísněni záhadami, které je obklopovaly, neboť o prostoru neměli nejmenší ponětí. Tvary, vzdálenosti, rozměry, hloubky neodpovídaly ničemu pro ně známému. Si myslím, že to musí být dost otřes.

Pacienti, se kterými byly podniknuty první kroky po operaci, měli velmi rozdílné reakce. Jeden z nich např. byl zvyklý odlišovat kouli od hranolu jazykem. Ale když je pak uviděl před sebou, vůbec je nepoznával. Jiný zase tvrdil, že limonáda je hranatá, protože mu přinášela pichlavý pocit na jazyku, stejný, jako hranaté předměty v rukou.

Těmto osobám chyběla tvůrčí vizuální představivost, která je u vidících samozřejmá. Nabyly „zraku“ bez tvarů, takového, jaký existuje, než ho přetvoří náš mentální přístup. Někteří např. nepochopili, že dům je větší, než každá z místností, které se v něm nacházely. Pes, který prošel za židlí, pro ně už nebyl v místnosti. Ti, kteří zašli za strom, žasli, že ho mohou obejít a že najednou byl za nimi.

Netušené tvary

Pro toho, kdo nabyde poprvé zraku, je vidění pouhým pocitem, který se nezatěžuje významem. Jakmile byly tyto zcela čerstvě vidící osoby samy, zavíraly znovu oči, když stoupaly po schodech, nebo aby ohmatávaly předměty rukama, případně jazykem. Dojemné je konstatování, že tato přehršle obrazů vyprovokovala téměř u všech rychlou a definitivní ztrátu klidu, charakteristickou pro ty, kteří nikdy neviděli. Znepokojili se, když zjistili, že byli celý svůj život pozorováni, poněvadž tento druh „invaze“ jim byl naprosto cizí.

Objev, že každá osoba může mít jiný obličej, byl pro ně stejně ohromující, jako okouzlující. Nekonečnost oblohy a země naopak hrůzyplná. Jedna dívka se ptala matky, proč jsou na fotografiích a obrazech tmavé fleky a ona jí vysvětlila, že jsou to stíny, díky jimž víme, že věci mají určitý tvar, protože bez nich bychom měli dojem, že jsou ploché. „Ale já je ploché vidím“, odpověděla dívka.

Interpretujeme si svět způsobem, který všichni nemusejí přijmout. Možná vás taky udiví, že náš kód vidění reality ještě není důkazem její existence. Oko odmítá vidět, co mysl nezná. Existují svědectví např. o Pygmejích, kteří, poprvé vyvedeni na pláň ze svého pralesa, mysleli, že buvoli, kteří se pásli v dálce na obzoru, neměří na výšku víc, než pět cm.

Nebo Eskymáci, kteří na svých vlastních fotografiích neviděli obličeje, nýbrž černošedou skvrnitou mazaninu. Nejde tu o reakce nějakých primitivů, ale o odezvu vyplývající ze zcela jiného kódu, jiného světa.

Jsme vlastně vězni svého zraku, už vás to někdy napadlo? Řekla bych ale, podle zmíněné teorie, že podléháme i své interpretaci toho, co vidíme. Výběru a kódu, o kterém je tu řeč. Některé duchovně vyspělé bytosti vysvětlují, že můžeme přijmout kód, jaký si přejeme. Jenže jak se potom vejdeme do všeobecně uznávaných šablon? To by mě teda zajímalo.

V každým případě nechávám na vás, jak se postavíte k těmto objevům a informacím, nicméně když si pomyslím, že bychom se mohli obejít bez preparátů a jejich sekundárních účinků, jen co se tato a jí podobné metody rozšíří, naplňuje mě radostná naděje. A jak říkám, to jsou pouze začátky!

 

Darja Favart
Aktivně se zajímám o různé záhady života a vesmíru a nadšeně je předávám všem, kteří se mnou tuto vášeň sdílí. Jsem autorkou několika eBooků : Dejte svému tělu aspoň chvíli pohov , dále Zpoza zrcadla> , a ještě: A co tomu řekly vaše oči a dalších, které najdete na mých stránkách: Něco více se o mně dozvíte zde: >. Někdo z vás už někdy nakoukl za...?>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Jak je vám, když musíte spolknout své ego?

    Naše ego nám často způsobí nejrůznější nesnáze a situace, do kterých nás dokáže dostat se můžou docela vymknout z naší nadvlády. Jsou ale i momenty, kdy se okolnosti zvrtnou natolik, že vám třeba může jít o krk, jako se to stalo mně...

  • Zajímá vás ještě?
  • Rubriky
  • Ahoj na Facebooku
  • Pojeďte se mnou do zemí, kam se dlouho nesmělo, a které jsou opředeny nejrůznějšími bájemi.

    Myslím, že leckteré z mých popsaných zážitků se asi mnoha lidem prožít nepodařilo a už jistě nepovede, a že v mé poslední e-knížce vy, kteří se v obíhání zeměkoule vyžíváte, jistě najdete ojedinělé a netradiční zajímavosti.

  • Vite, proč si ve vztahu zdánlivě nerozumíte?

    Vesměs se motáme se ve spirále, která nakonec nikam nevede. Mám tedy pro vás četné odpovědi a řešení, stáhněte si je zdarma.

  • Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine

    Rozhodně si nemůžete nechat ujít četbu mého eBooku! Slibuju, že nebudete litovat, až zjistíte, co vás čeká a nemine, ať se bráníte nebo oddalujete pomyšlení na svou další pouť za hranicí viditelna.

  • Vezměte otěže svého života do rukou a tvořte realitu, ve které chcete žít.

    Pokud se vám v hlavě neustále omílají stejné problémy, hloubáte nad minulostí nebo budoucností, nejste k synchronicitám otevřeni a propásnete je. Zkuste si navyknout stále si opakovat teď a zde. Nyní, tady.

  • Vaši miláčci se neztrácejí, když umřou

    Chováte domácí mazlíčky a prožíváte velký smutek, když odejdou? Třeba se vám uleví po přečtení mého eBooku o naších vztazích

  • Neuvěřitelný objev století

    Utajované podzemní místnosti na Machu Picchu, plné pokladu Inků, po kterých už nevědomky přešly statisíce návštěvníků, Objev zapůsobil jako bomba a stále je držen pod pokličkou!